Vzbouřiti
Vzbouřiti (vzbúřiti, zastr. ), il, en, ení = pohnouti k bouřce, znepokojiti. — koho, co k čemu. Vzbouřilo heslo k válečnému plesu šeré nábřeží. Č. — koho proti komu. Rk., Ddk. VI. 75. — se kde. Hněvy vzbú- řichu sě v utrobách rozezlených muž. Rkk. 36. — se proč: prchlivostí. Troj. Zejména platí to o Sasích, kteříž r. 1073. k návodu vévody Oty veřejně se vzbouřili. Ddk. II. 249. — se nad kým. Já pak vzbouřím tou se nad obludou. Pryč s ní... Koll. I. 306. — se na koho. Jak mu slovo poví, hned se na ňu vzbúří. Na Ostrav. Tč.