Vzbuditi
Vzbuditi, vzbuď, de (íc), il, zen, ení; vsbúzeti, vzbuzovati = ze sna probuditi, auf-, erwecken; vznítiti, zbouřiti, ponuknouti, er- regen, anfachen, aufbringen, aufwiegeln; pří- činu dáti k povstání něčeho, veranlassen, hervorbringen, erwecken; v srdci, v mysli vznítiti, im Gemüthe erregen, wecken, an- fachen, aufregen. Jg. Vz Buditi. Jsa vzbuzen sloveni větry spokojil. BR. II. 146. — co, koho. Krása soky vzbuzuje; Ta hvězda vedro vzbuzuje. Kom. To smilstvo vzbu- zuje. Št. Ta dva hřiechy vzbúzie zvláště tělo. Št. Obec. věci. 243. 15. Já vzbuzuju je. Ž. wit. Deut. 21. V. přání, pochybnosti, nějakou myšlénku, Dch., strach, podivení, obecnou pozornosť, něčí důvěru, ruch, ob- div. Us. Pdl. Náhledy tak reformatorické vzbudily velikou bouři. Osv. I. 484. Každý účinek vzbudí stejně veliký protiúčinek či reakci; V. tlak. ZČ. I. 5., 284. O sejru též praví doktoři, že žaludku ubližuje a kámen vzbuzuje. Jir. Ves. čt. 379. (Šd. ). Také Spy- tihněv přestal vzbuzovati obavy; Sloh li- stiny vzbuzuje málo důvěry v její součas- nosť; Tyto listiny i podezření zúmyslného sfalšování vzbuzují. Ddk. III. 217., 265., IV. 314. (Tč. ). Písně ty vzbudili usmívání i vážného Řeka, lépe: písním těm usmál se i v. Ř. Km. Kdo rád zlé věci vzbuzuje, žádá býť v rozbroji. Na Mor. Tč. Naskorej velkú pletku vzbúďá darebníci. Na Slov. Tč. V. chtivosť k dobrému. Kom. Ti boje vzbúzejí; Ústa jeho svádu vzbúzejí; Závisť vzbuzuje svár. BO. Vzbuď, pane, moc svú a příď! Hus III. 90. — odkud, z čeho. By se ze sna vzbudil na junáka. Kká. K sl. j. 87. Z mdloby se vzbouzel k žití. Vrch. Proroka vzbudí vám Hospodin Bůh váš z bratrů vašich jako mne. Sš. Sk. 38. Kristu tak možné jest vzkřísiti jako ze sna vzbuditi. BR. II. 41. b., 344. b. Z malej jiskry velký oheň časem sa vzbudzuje. Na Slov. Tč. — čeho, šp. m.: co. Cf. I. 391. — co, koho komu. Vzbudil mu Bůh do- brého přítele. Ros. Aby vzbudil símě bratru svému (zplodil mu potomka). Br. — koho nad kým Vzbudím nad nimi pastýře jed- noho. Br. — co, koho kde: v zemi. Br. Najprv v nás chtění vzbudí (Bůh); Duch sv. najprve vzbudí v člověku vůli dobrú. Št. To v nás nejživější účastenství vzbu- dilo. Us. Pdl. V. v někom prchlivosť; Kaž- dým krokem vzbouzel v mechu tisíc vůní rozmanitých. Vrch. Zlozvuky, které neladná skutečnosť v duši lidské vzbuzuje. Šml. I. 11. Vzbudí se v celé hmotě napětí. ZČ. I. 282. Tyto spolky vzbudily při knížeti če- ském nedůvěru; To vzbudilo nevoli v řa- dách českých. Ddk. II. 46., IV 10. Obecná pozornosť u věci té vzbuzena byla. Mus. 1880. 222. Krásná dívka na první pohled v každém srdci vzbouzí cit libosti a lahody. Vlč. Ten převeliké radosti v mém srdci vzbudil. Čes. mor. ps. 82. Milosrdie sě v něm vzbudí. Alx. 1129. — koho, se proti ko- mu. Ros., Br., Solf., Alx. 1112. Ten kněze Přemysla proti otciu vxbudi. Dal. Jir. 143. — co, koho k čemu: k pobožnosti, D., k božie chvále, Št., k zlosti. Vrch. Věštec (básník) zpěvem svým ducha k žití vzbu- zuje. F. Květ. Druh druha k dobru vzbu- zujte. Sš. I. 403. K zlé žádosti ji vzbuzuje. Dh. Co je dobrého před Bohem chválu za- sluhuje, neb i jiné, když je zjevné, k do- brému vzbudzuje. Na Mor. Tč. To mě jest k tomu vzbudilo. Dal. Jir. 4. Čím k tomu (útěku) vzbuzen? BR. II. 10. Co nás vzbu- zije k rytířstvie? Šfc. Ř. 125. b. Chtěli by- chom opět k tomu s právem tě vzbuditi. Kat. 1684. — koho na koho, nač. Kom. Poddané na knížete. L. Na to samo vzbudil jsem tebe, abych ukázal. Sš. I. 101. A jed- nožť hněv hospodiuóv vzbudi sě na lid. BO. Až i žáka na sě vzbudi. Žk. 56. Však Čechóv nemůže na vojnu v. Dal. 135. — koho, se čím (k čemu). Libou řečí k udat- nosti někoho v. Smrž. V. se modlitbami. O 7 stup. Jednáním svým podezření v. Us. A odstraniv Saula vzbudil jim (Bůh) Da- vida králem. Sš. Sk. 155. — kdy. Vzbuď mě o 5 hodinách. Us, Tč. Ať (kněží) na kázání lid vzbuzují k boji. ŽZžk. 4. — koho zač. Vzbudí tě pán za svatý lid sobě. Hus 1. 55. — jak dlouho. A ten starosta mr- tvým snem tak poražen, ež jeho nikdo až do smrti nemohl v. Pass. XIV. — jak. Vzbudila ho velmi prudce. Sl. ps. Šd. Vz V. k čemu. — kam. Pan Bůh jiné, kteříž by statečněji dílo jeho konali, na jejich místa vzbuzovati ráčí. BR. II. 63. b.