Vzdáliti
Vzdáliti, lim, vzdal, vzdále (íc), il, en, ení; vzdalovati = oddáliti, daleko od něčeho postaviti, poslati, entfernen; se = odcházeti, ucházeti, davon gehen, sich entfernen; vy- hnouti se čemu, fliehen, meiden. Jg — se. Kroky se vzdalovaly. Vrch. Orodujte u Boha, ať se vzdálí mátoha. Sš. Bs. 36. — se čeho: práce, V., světských obyčejů, Št., chvály, Br., zlých rad. Skl. Sl. 137. Všeho řízení se vzdalovati; Kdo se spálí, ohně se vzdálí, ein gebranntes Kind fürchtet das Feuer. Dch. V. se lidské společnosti. Us. Každý hospodáře chválí, co se dluhů vzdálí. Na Ostrav. Tč. Vzdaloval se všeho takového jednání. Pal. Děj. V. 2. 464. Dle toho ná- leželo mu i spolku s vlastním metropolitou se vzdalovati; Pročež vzdaloval se úmyslně těchto slavností; Vzdalovati se všeliké čin- nosti politické. Ddk. II. 276., 320., 421. (Tč. ). Matorný vždy se všie marnosti vzda- lije. Výb. I. 349. Vzdaluj se mne. Kom. Ob- sielají k sněmu, aby do Prahy jeli, ale mnozí se toho vzdalují. Arch. V. 317. A když již byl velikým (Mikuláš), jiných pustých mla- dečkuov drzosti sě vzdaloval. Pass. 37. — co, koho se odkud. V. se od něčeho. Ben., Br., Ros., Chč. 449. Bůh vzdal od vás každý rozbroj. Dh. 19. Vzdal se to ode mne (cf. Daleko budiž ode mne). Us. Vzdálil se z pokoje (stačí: odešel. Brs. 2. v. 265. ). Někoho od sebe vzdalovati, sich Einen vom Leibe halten; vzdálil se (odstoupil) z veřej- ného života. Dch. Kdo sa od ludí vzdaluje, cnosti sebe (sobě) shromažďuje; Od hríchu sa vzdaluj a cnosti nadobudeš; Každý se od chudobného vzdaluje. Na Slov. Tč. Kdo se od práce vzdaluje, ten i cti své škodí. Na Mor. Tč. Dále ssadili jsme probošta Hanka a vzdálili navždy od služby oltářní i s chleba, protože... Ddk. III. 114 Vzdálil se duch sv. od nás pro hříchy. Sš. J. 30. Kteréžto příčiny od p. bratra všechno po- žehnání boží vzdalují. 1573. (Mus. 1880. 107. ); Nevzdalujte sě od mé služby; Ode vší cti světské chvály sě vzdalovali. Pass. mus. 283., 330. Sprostný má se ot diela (= práce) v. pro nedostatek té múdrosti. Hus I. 136. Čistí t. j. od smilstvie zachovaní a zvláště kněžie mají býti od ženského obcovánie vzdáleni; My kněžie máme od zbožie tohoto světa se vzdáliti; Aj hřiech ho od králev- stvie nebeského vzdálil; Přistúpili sú k Je- žíšovi tělestně a vzdálili sú se od něho du- chovně; Cierkev sv. neb duše dobrá odpo- čívá neb spí, když od žádostí tělesných a ot diela světského se vzdaluje. Hus I. 276., 280., 336., 367., III. 37. (Tč. j. — se čemu. Vesnice vzdalovala se ponenáhlu jeho zra- kům. Šml. I. 8. — se kam. Byť se do po- větří vzdálilo. Koll. I. 159. — se čeho čím: Neřestmi a hříchy se Boha vzdalujeme. Ev. Mat. 85. — s infinit. Nevzdaloval se nás na loď vzíti. Ler. Víru jim v tom zdržeti se vzdalovali. Ler. Vzdaluji se něco psaného od sebe dáti. Kom. — Plk. — se čeho proč. Pro svou věrnosť statků svých se vzdálil. Skl. Sl. 613. Villicus nemá se nikdy za pří- činou vynešení rozsudku vzdáliti (odejíti) ze soudní síně; Není více žádné příčiny, za kterouž bys se vzdaloval Oty. Ddk. IV. 233., V. 40. Vz V. co odkud. — čím od- kud. Tiem ote mne smutka vzdálíš. Kat. 562.