Vzdání, n
Vzdání, n., die Uibergabe, Uibertragung, Zurücklegung. V. něčeho. Nz. V. místa, Čsk., pevnosti, práva, D., úřadu, V., díků. Ojíř. V. země, die Landespreisgebung; v se věci, das Hintangeben einer Sache. Dch. V. se důstojnosti, die Quittirung. čsk. Úpis na v. se důstojnosti, der Quittirungsrevers. Čsk. Po v. (ukončení) soudu neb prve, když by svou věc toho času k místu přivedl jakým- koli způsobem, aby v Praze nebýval přes tři dni. Bart. 319. 8. Ot zahájení až do v. soudu. Vš. Jir. 158. Vždycky jest sobě po v. soudu do druhých suchých dní rok ve dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil k budúcim suchým dnóm najprve příštím. Ib. 449. Po súdu vzdání chtějí se súditi. Půh. II. 225. (228). Oznámeno mu, že, nebu- de-li pan sudí státi před vzdáním soudu, že ví, co za pořádek (am Schluss des Ge- richtes). Žer. Poněvadž toliko dva neb tři dni do v. soudu pozůstávají (zum Schluss der Gerichtssitzung). Ib. Společným statků v-ním (Uibertragung der Gütergemeinschaft) věnní i obvěněná spravedlnosť se přetrhuje a míjí, neb se jím manželky k rovnému s dětmi dílu připouštějí. Kol. 45. A protož kdyžby jim nechtěli vzdáti, tehdá ze všech škod, kteréž by vzali pro nevzdání (Uiber- gabe), mohúť před súdcí pohoněni býti. CJB. 367. O v. soudu vz Žer. Zp. I. 41., 81., 192., 270., 273., S. N. V. prstenem. Vz Dal. Jir. 133., Vzdáti.