VzdátiVzdáti, vzdám, vzdej, je (íc), al, án, ání;
vzdávati = od sebe dáti, dáti podáním, pře- nesením na druhého, übertragen, übergeben, überliefern, abliefern;
s sebe složiti atd., aufgeben, niederlegen. Jg
. —
abs. Komužby sě pak to nelíbilo, ale prodaj neb vzdaj. Arch. III. 294. Doniž súd nebyl vzdán; Již by posudek vzdán. Půh. I. 391., II. 350
. Vzdada beř se jinam
. Hus I 445. —
co: úřad, povinnosť (složiti), J
. tr., Pr. měst
., soud (rozpustiti), biskupství, chválu (chvá- liti), otázku (udělati), díky, V., ducha (umříti), Ros., zdraví (přáti)
. Dal. 51
. Pán vzdal-liby úřad karlštejnský, nemá po něm... Er. Dokudž páni a vládyky soudu nevzdali
, die Gerichtssitzung nicht aufge- geben haben. Vl. zř. 19. Kovářům pak dě- dičným, kteříž druhdy zisk měli jsú, ale nyní již že zisk přestal i chtěliby k své vůli práva kování vzdáti, toho nedopúštíme. CJB. 313. Aby manžel vzdal dům svůj man- želce své k jmění, abtreten
. Kol. 45. Vzdáti úřad dobrovolně
. Zř. zem. A. XXXI. Chtiec prázdni býti, úřady vzdávali. Št. V. právo, výsadu, J. tr., pevnosť, Čsk., oběť, úctu, chválu. Dch
. Lékařové nemocného vzdali (gaben ihn auf). Posp. To fojtstvie Mikuláš vzdával
, tak jako země za právo jmá. NB. Tč. 289. Vzdali soud zemský a odložili k ji- nému času. Čr
. Sbožie opustili, vzdavše hrady i
domy Bohu slúžili. Výb. I. 19.
, Dr. v. 18. Že úřad ten vzdáti chce. Zř. F. I
. B. XXXI. Soukenník dobrý den vzdá. Hr. rk. 331. Vzdej chválu. Háj. Má to v. a seznati, že k tomu žádného práva nemá; Má Filipp Bohuši právo činiti, doniž páni
súdu ne- vzdadí. Půh. II. 448., 548. (Tč. ). Přikazujem všem úředníkóm, aby z obojích měst všecky úřady vzdali. Arch. I. 211. Páni súd vzdá- die; Dokudž král a páni súdu nevzdadie. Vš.
Jir
. 41
., 142., 182
. Ktož kolivěk nevzdá všeho jmění, což má. Pass. z 14. stol. Boje se službu vzdáváš (= služby se vzdáváš). Pass
. 984. V. dóstojenstvie; A vzdali jemu dieku a chválu
. Hus I. 424., II. 342. Když kto chce sedliště vzdáti a opustiti. Vz Vzdajné. Št, N
. 89
. —
koho: manžele (od- dati)
. MM. —
co, se komu: manství pánu v. Ms. pr. m
. A protož kdyžby jim nechtěli vzdáti, tehdá ze všech škod, kteréž by vzali pro nevzdání
, mohúť před súdcí pohoněni býti. CJB. 367. V. někomu knížectví, Háj., Bohu díky, Sych., Bohu chválu, Kat. 218
., Ros., V., někomu česť, Ps. br
., statek (po- stoupiti), Ros., pevnosť, D., vroucí díky. Ml. V
. Bohu oběť
. Us
. Šd. V. se neřestem
. Us. Hů. Službu někomu v. Dch. V-ti věc tomu, kdo nejvíce podal. Šp. Lidské vzdal je moci; Osud vzdá se ( = podá se) mysli stálé. Kká. Š
. 10, 17
. Chci se nebes vůli v. Kká. Td. 327
. Ten purkrecht, na kterémž sedí a kterýž jemu fojtem vaším vzdán jest, po vzdání držel bez naříkání a opovídání těchto žalobníků. NB. Tč
. 5. Tuto krásnou chválu vzdává mu mnich. Ddk. III. 191. Vzdejme česť Bohu samému, Bohu otci ne- beskému. Sš
. P
. 74. Císař Karel vzdal správu císařství bratru svému. Dač. I. 80. Protož prošiu, by v tom stáli, v čemž byšte se Bohu vzdali; V. Bohu chválu, oběť. Výb. II.
6
., 7., 9.
, 17., 22. (Pdl. ). Poličky jemu (Je- žíšovi) vzdávachu
. Hr. rk. 239. Vzdajte se nám a život radšej zachovajte. Hol. 302. Prahu mu vzdali, zemiu. Dal. Jir. 100., 131
. Že to království spravovati nebude, ale Bohu otci svému je vzdá. BR. II. 657. a. Vzdámy-li (sě) mečem našich vrahóv; V. Bohóm oběť. Rkk. 53., 54. Bohu modlitbu v. Hus I. 303., Žvt. otc. 51. a., BO. Své zboží vzdává svým rukojmím: Vzdal p. Vo- kovi to všecko své právo. Půh. I. 402., II 252. (Tč. ). Učí je otci dieky vzdávati; Vzdá- vám vám zase faru a p. (= vracím); Aby- chom dieku jeho milosti vzdali velikú; Aby padl na svoji koleně k Ježíšovi a jemu chválu vzdal a ne sobě. Hus I. 319., 435., II. 24., 281. (Tč. ). Svůj úřad Římanóm vzdav slúžil v chudobě Jesu Kristu; Oběť Bohům v. Pass
. mus
. 282., 347
. Král své královstvo synovi vzdal. Pas-. 802. —
co komu jak: království poručenstvím. Ddk. III. 248, Troj. A ústa má veselými rty vzdadie chválu. Št. V. poctu
ručnicí. Čsk. Ráda vzdávám ti syna
v lokty. Kká. K sl.
j. 90.
Po Bohu máš rodičům najprv milosť vzdávať
. Na Slov
. Tč. Vzdal jest manželce své všechen statek svůj k dědičnému vladařství. Mus. 1880. 491.
Mocí tohoto listu dávám a vzdávám
po své smrti manželce svej milej všecko sbožie své. Arch. II. 58. P. Krištof vzdal p. Heřmanovi všecek svůj statek
pod šos; Hrabě z Renneburku vzdal zradou město Gröningen; Rakušan Turkuom pevnosť vzdal smlouvou. Dač. 1
. 123., 154., 199., 275. Tehdy tě městě ciesař k dědině jemu da,
před 287* kniežaty prstenem mu vzda. Dal. Jir. 133. Páni súd vzdávají
do druhých suchých dní. Vš. Jir. 111. Tehda mohú
s naší vuolí s tiem se vším právem prodati, dáti i vzdáti neboli zaměniti. 1431. Kterýžto duom již psaný purkmistrovi, radě, tudiež vší obci vzdali sme a tímto listem vzdáváme od nás i od našich budúcich tak, že... 1465. (Tč. ). V. díky Bohům srdcem nábožným. Troj. 342. Syn božie tú prosbú vzdal jest chválu a česť otci Bohu. Hus I. 327
. Bohu chválu modlitbami v. Št. N. 69. Chválu piesní v. Kat. 1093
. —
co kam. Prosím
, poručte je přijíti, do dvoru vzdáti a dobře
a pilně krmiti. Žer. 352. —
se jak: na milosť a nemilosť. Sych. V. se na slib a zakázky
pod výmínkami. J. tr. V
. se
smlouvou, ka- pituliren. Čsk. Něčeho hned
z předu se v. Dch. Toho
do smrti se nevzdám. Us. —
co ke komu. Vzdal modlitbu
, duši k Hospo- dinu. Hr. rk. 319., Žvt. otc. 52., Kat. 3512. —
co kde. I žádný měštěnín nemůž svého zboží v. než
v tom právě, v kterémž to zboží příleží. P
. Sob
. 78. V kterémž (súdu) jemu ten dům prodaný vzdán. Ib
. 168. Se- stra má mi to vzdala
před markrabinú milosti. Půh. II. 202. I chtieše Vojmír oběť v. bo- hóm v siemže miestě v siemže krocě slunce. Rkk. 20. —
se =
poddati se, dáti se v moc něčí, oddati se, zasnoubiti se. Jg. —
se v co: v bujnosť
(oddati se jí). Kom. —
se
čeho proč,
(složiti něco ze sebe). Papež Celesti- nus papežství
pro pokoru vzdal se jest
. Výb. I. 456
. Mnozí výhod a prospěchů sě vzdávají
pro Krista. Ev. Mat. 133. Opová- žila vzdáti se své povinnosti
. V
. Vzdáti se služby, práva
, úřadu
, výsady
. J. tr
. V
. se budoucnosti
, své moci, Dch
., poručenství. Er. Naděje se vzdal; Abych se žití vzdal
. Čch. Mch
. 20
., 93. Že se vzdáte zámku. Kká. Td. 53
. V. se svého práva
. Sš
. Mt. 84. Ale vzdává se apoštol honosby a chlouby té za vyšším účelem; Že se toho o ostrožně trogylské, ve vulgatě vypuštěného, co pod- vrženého vzdáti musíme. Sš. II. 174., Sk. 234. (Hý. ). Vzdal se oblíbené své myšlénky. Ddk
. II. 87. (III. 89., 282
., IV. 18., V. 306
., VI. 29. ). V. se kandidatury
. Osv. I
. 127
. Odkryl jsem, vzdav se vší sentimentalnosti
, odhodlaně šalbu poznanou. Šb. LS. 103
. V
. se panování
, svých záměrů. Šb
. S. II. 288., 294. Vz
Poděkovati, Lichati, Sstoupiti, Od- pověděti, Dáti se, Odepříti se, Odevzdati se, Vrátiti. —
co komu proč. I vzdali jsú obležení Vyšehrad pro hlad. Dač. I. 34. Pánu Bohu jsme
z té šťastné cesty česť a chválu vzdávali. Har. II
. 257. Chválu mu vzdávají z lásky jeho. Chč. P. 37. a. Ve- škerý lid vzdával chválu Bohu z toho. Us. Tč.
Pevnosť Turkuom z úplatku vzdáti po- bízeli. Dač. I. 194. —
co na koho. Eva na hada vinu vzdala. Hus I. 88
. —
co zač. Dík za tvou půjčku vzdávám. Koll. I
. 213
. —
co z čeho: chválu v. z něčeho někomu. Us. —
co komu kdy. Po bojí vzdával vítěz díky Bohu
. Jd. Otík dne 2
. října r. 1109
. vzdal se zase dobrovolně důstojenství svého ve prospěch Vladislava
. Ddk. 11
. 422.