Vzdechnouti
Vzdechnouti, vzdychnouti, vzedchnouti, chnul a chl, chnul a šen, chnutí a vzdešení; vzdychati = dechnouti, athmen, hauchen; lkáti, seufzen, erseufzen; umříti, zcepeněti, sterben, krepiren. Jg. — abs. Vzdechl a umřel. Us. Vzdechl kůň (zcepeněl). Us. Jen kdyby už jednou vzdechl (zemřel)! Us. Dch. Nevzdychej, ale přičiň se. Pam. Val. Meziř. 224. Kto vzdychať neumie, ej, láska ho naučí. Sl. spv. 1. 15. Ouvej cigán, což on vzdychal! Zavázali cigánovi voči, aby nešel za cigánkó v noci. Sš. P. 661. Také vzdechl jest, aby ukázal těžkosť hřiecha a nás na- učil vzdychati. Hus II. 324. Vzdyšíc. Št. Ř. 76. a. — co. Vzdychati žádosť k něčemu. Jel. — ke komu: k Bohu. Št. Uč. 110. Frajerenka moja, k Bohu som si vzdechel. Sl. ps. 61. V. k Hospodinu. Kat. 1195. Sedí mdlý král vzdyše k Bohu. Alx. BM. 7. 23., 292. (HP. 88. ). V. k Bohu, Kat. 2398., k Ho- spodinu. Čch. Mch. 66. A k Bohu srdcem vzdycháše. Hr. rk. 27. Cierkev Sv. zde pu- tující a k onomu nebeskému Jeruzalemu vzdy- chající die. Hus III. 9. — nač. Na své hřiechy v. Pass. 479. Na muky vzdech si své. Gnid. Ani na to nevzdechni (nepomy- sli). Ani jsem na to nevzdechla. Us. —jak. Srdcem vzdechl. Hr. rk. 19. Jde milý a ža- lostně vzdychá. Sl. ps. 151. Smutně vzdy- cháš. Us. Ach, děti moje, vzdýchla si z hl- boka. Dbš. Sl. pov. I. 206., III. 30. Prsa hlasem vzdychla; Vzdychá z hluboka. Čch. L. k. 57., Mch. 51. Adrian velmi vzdyše. Výb. II. 10. Žalostivě srdcem vzdyše. Hr. rk. 163. Truchlú myslí v. Pass. Tehda poče biskup s velikým skrúšeniem na svú křeh- kosť vzdychati Pass. 31. (Hý. ). Užitečné jest, abych známé člověctvie do nebe vnesl, aby věččí žádostí tam vzdychali a... Hus II. 183. Bohu vzdýšíc s pokorú. LMor. Tehdy na svém srdci vzdyše. Hr. rk. 423. — kde. Nad něčím v. D. Otec Martinko vzdychá na šube a dobrá mať pri temnom kozube slzy roníc postenáva. Sldk. 29. — komu. Srdce panně vzdychá, že na ni nemluvíš. Er. P. 125. — po čem. Kat. 31. Přece vzdychal po venkovském háji. Kká. Td. 99. Žalostivo vzdychla po svej milej. Rkk. 27. (Starý) chválí lidi staré, zmrlé, hyzdí živé, túží po času minulém, chlubí se dávnými skutky, vzdychá po nich. Hus III. 110. — se komu. Ach to Miška pichlo, len sa mu tak vzdy- chlo. Phld. 2. II. 1. 18. Na svoj dom sa obzeral, ťažko sa mu vzdychlo. Sl. spv. IV. 148. V slzách seděla matička, často sa jej vzdýchlo. Slov. Tč. A jako zo sna keď kde precitne, tak aj Milici ťažko sa vzdýchlo. Sldk. 161. Smutný princ pozerá do okola na ten rozsiatý mak a vzdýchlo sa mu. Dbš. Sl. pov. I. 431. — za koho. Najprv za oného, potom za mňa vzdychni vděčně. Na Slov. Tč. — za kým. Za tvojmi zvukami Kriváň vzdychá. Na Slov. Tč. V. z prsou. Nrd. Bal. 16. Vzdychající hlasem (na hlas). Har. Vzdychati těžce, žalostivě, V., žalostně, Pal. Děj. V. 2. 36., V., žalostivo. Rkk. — koho (gt. ) = politovati. Us.