1. Vzdíti
1. Vzdíti (zastr. vzděti), vzději, ěl, ěn, ění; vzdívati = učiniti, thun; vstrčiti, obléci, anthun, anziehen. — co (učiniti). St. skl., Tkad., Krab., Ps. br. — (komu) co kam. Na jeho hrdlo provaz vzděli (dali, vstrčili). Leg. Služebníkům se uzda vzdívá Jel. Aby vzděl na hrdlo řetěz. Cf. Zdíti. Št. Ř. 206. a. To osidlo, kteréž oni sú jemu polékli, to jim on na hrdlo vzděl. Hus II. 361. Vzděl na svú hlavu dvě koruně; Obruč zlatý vzděl jemu na hrdlo: Koněm uzdy v ústa vzdie- váme. BO., ZN. Vzděv na ruku brněnou rukavici. Dal. Ne proto manželské práce vypravuji, abych na vy osidlo vzděl. Št. Kn. š. 70. 8