2. Vzdíti2.
Vzdíti (vzděti)
, vzději, ěl, ěn, ění (zastr. ) =
jmenovati, nazvati, jméno dáti, benennen. —
komu (proč). Proto té hoře Říp vzděchu. Dal. Pro práh městu vzdějte Praha. Dal. Vzděješ jemu jmě Jan. ZN. Máti jeho vzděla jemu jmě Jabes; Porodi syna a vzdě jemu Sampson
. BO. Tomu lesu Strahov vzděli. Dal. Prvej pólě Kublaj imě vzděchu, vterej pólě králi (nom. pl.
) imě vzděchu. Rkk. 48. Kak by chtěl tomu dietěti vzděti; Vzděno mu jmě Kristoforus. Pass. mus.
276
., 358. Synům svým jiná jména vzděl.
Pass. 929. Králová porodí syna, Alexander vzdechu jemu. St. skl., Alx.
(Anth. Jir
. I. 3. vyd.
33.
). Vzděl jemu jméno Vladislav
. Pulk. Protož jest jemu (moři) poeta Virgilius vzděl potvory jméno. Jel
. Proňž tej zemi Čechy vzděchu. Dal. k. 2. 41. — 42. Cf. Jednomu bylo Mach a druhému Jan. Kulda I. 35
. Kterej jméno bylo Ratka
. Koll. V
. 4. 12. Měl psa a tomu bylo chrt. Kld
. I
. 89. Bylo mu Martinek
. Sš. P. Č
. 246. 118. Říkají mi Lidunka. Er. P. 144 —
komu čím. A cožť vám prvním slovem poví, tím jistým jménem toho slova tomu miestu vzdejte. Pulk Cf. Děchu jemu Kostus jménem (m.: jméno. Prk. ). Kat. 23. Vz Převzděti, Vzdíti, 2., Prk o dat. §. 4. (Příbram. program, 1876. ), Zdíti. —
V. =
vypraviti, verkünden, melden. —
co komu. Marii vzděl to slovutné pozdra- venie.
Št.
Kn. š. 296. 24.