Vzdor
Vzdor, u, m., vzdora, y, f. (zastr. vzdůra) = příkoř, co se naschvál komu činí k roz- dráždění jeho, der Trotz. Vzdora. Kat. 1456., 2136., 2788. V. je stupňovaný složený tvar kořena dr, deru, dráti: vi>ďi> — dor značí tedy drání vzhůru, drání proti čemu (vz = proti. Vzluti sie, vz Tatary trči. Rkk. ), tedy jednání nějaké proti komu, proti něčí vůli nebo mysli. Sr. obyčejnou na Plašte a Pl- zeňště a j. vazbu: zadírá se mu = je mu to proti srsti (opak: po srsti), proti mysli, proti chuti, nepříjemno, nelibo. Vedlé vzdor, jež se v usedeném tuto významu pojí s da- tivem škody, užívá se s týmž pádem častěji na vzdor (na vzdoru, na vzdory), jež bývá rádo příložkou (postposicí) jsouc pravým opakem podobné vazby, k vůli1 tedy: proti vůli, naschvál. Slováci říkají místo toho na- priek, což jest též složené slovo = napříč. Prk. v Km. 1877. 21. V. na v., Trotz gegen Trotz: V. kojiti, den Trotz nähren. Dch. Spolek učiněný se Spartou k ochraně a ke vzdoře. Lpř. J. Děj. I. 78. Vstoupil s nim ke společné obraně i vzdoře. Pal. Děj. II. 1. 344. V odpovědi té spojeno jest vědomi o vyšší moci Kristově s nějakou vzdorou. Sš. J. 84. Dovršil vzdoru svou tím, že vy- prodav se naprosto z Čech opověděl králi válku. Pal. Děj. V. 2. 88. Utoulím se, vzdora bázní spáře, pode lípu v poli stojící. Koll. 1. 196. Ať tvá vzdora zle té neomámí. Sš. Bs. 85. Úrupnosť a vzdora. Sš. Ustavičně se hádali, jeden druhému ani za svět po- voliti nechtěl, až se octnuli na vzdorách. Sk. Nejmě od nepřátel i jedné vzdory. Dal. 158. Nečiň jinému vzdory; Nečiň sám na sobě vzdoru. St. skl. Král mu učinil velikou vzdoru (hanbu). Dal. 40. — Na vzdor, na vzdoru, na vzdůru, na vzdory = na příkoř, naschvál, pro rozhněvání, zum Trotze, zum Possen, zur Schur. Na vzdory něco činiti, dělati; navzdoru to učinili. V., Skl. I. 308. Na vzdor jemu. Us. Hřeší-li kdo na vzdory někomu. Kom. Na vzdory všemu světu. D. Jedni druhým na vzdoru mluví. Kom. Jim na odivu a na vzdoru; na zdůry mu to či- nili. Br. Na vzdoru všem důkazům zůstává na svém. D. Lítala jsem já po poli, svému milýmu na vzdory. Sš. P. 250. Zašikoval ji preč na vzdoru pánu; Někomu na vzdoru. Čr. Budeť mnoho na vzdory činiti. Reš. Proč to činíš mně na vzdoru? Us. Stalo se jim na vzdoru. BO. Korunován byl na vzdory králi. V. Nechuť a vzdoru učiní jemu. Št. — Chybně se slova vzdor jako předložky užívá: vzdor čeho n. čemu na místě: přes (co), mimo co, proti něčemu, při tom při všem, přes všeliké překážky, nehledíce nač n. k čemu (na nesnáze, k nesnázím), při (čem), nedbaje, nešetře čeho, ačkoli atd., vz také: Navzdor a předcházející příklady. Vzdor všem důkazům (m. při všech důka- zích, přes všecky důkazy atd. ) zapíral. Vzdor jmění nikdo si ho neváží (m. třeba že (ač) má jmění dosť). Vzdor všelikým překážkám, m.: přes všeliké překážky, při všelikých překážkách, maje překážky. Přes mnohá napomenutí (ne: vzdor mnohým napomenu- tím) to učinil. Vzdor svému věku blázen jest. Cf.; I se svým věkem blázen jest. Svěd. Mimo rozkaz (ne: vzdor rozkazu) to jsú učinili. Háj. Nátisk trpěli proti zápisům a listům (ne: vzdor zápisům). Arcn. 1. 65. Přece ho mimo přísahu svou (ne: vzdor přísaze) zabil. Flav. A přes to ižádný nemá sě tak příliš poddati práci. Št. N. 35. 20. Pakli kto přes to zatčen byl. Vš. 9. Při všem bohatství svém míval dlouhou chvíli. Ab. z Gt. I. 211. Pres takový rozkaz (ne: vzdor takovému rozkazu) se nevystěhoval. Šm., Šb., Š. a Ž., Os., Všt., Jv., Brs. 2. vyd. 266 Cf, Bž. 218., Km. 1877. 21.