Vzdušnice
Vzdušnice, e, f. = stroj vzdušní, piha, das Luftgefäass. Rostl. 126. b. V-ce, lacunae, die Lücken = dutiny nepravidelné plynem naplněné, povstalé rozstoupením se sklípků sklípkatiny zponenáhla hynoucí. Rst. 520. Cf. Kk. 6. — V., u živočichův = vzdušní trubice, dýchadlo hmyzův a jiných živoči- chů tříd nižších (u živočichů dýchajících plícemi: průdušnice), die Luftröhre. Nz. — V. varhan, die Windlade, Windkammer. Dch. Vz KP. II. 327. — V., die Luftkam- mer im Zündnadelgewehr. Čsk. — V. = prů- duch, das Luftloch. Šp. — V. = kommuni- kační zřízení u caissonu (komůrka na svrchu caissonu připevněná mající dvojité uzavření). Zpr. arch. XI. seš. 3. str. 12.