Vzdvihnouti
Vzdvihnouti, hnul a hl, ut, utí; vzdví- hati, zdvížeti; vzdvihovati = vzhůru vynésti, in die Höhe heben, aufheben; se = povstati, sich erheben. Jg. — abs. Padne oslice a jest kto zdvihna; hyne duše, a nenie, kto by po- myslil. Hus II. 362. — co: kostel (vz Vy- zdvihnouti), Pulk., smělosť. Troj. A vzdvihna ruku dal jemu pohlavek a Jurka jemu zasě; A ten kámen jeden z těch svědků vzdvihl, NB. Tč. 72., 117. Zdvihněte korouhev. BO. Přišla potopa a zdvihla je všecky; A když ty věci sě počnú, vzezřete a zdvihněte hlavy své, nebť sě blíží vykúpenie vaše (Luk. 21. ); Když jest Lazara vzkřiesil, kázal jest kámen vzdvitinúti; Tehdy vzdvihli sú židé kamenie, aby lučeli na něho; A v tu dobu Ríměníné město vzdvihli sú. Hus I. 196., II. 8., 36., 123, 308. (Tč. ). — co komu. V. někomu šátek etc. Vz Zdvihnouti. Co mi to vzdvíháš (vyčítáš)? Exc. — koho (za svatého pro- hlásiti). Pulk. — co, se proti komu: válku, ruku. St. skl. Po službě, jíž se přikázal Bohu, vzdvíhá se proti němu; Král vzdvihne se proti biskupu. Hus I. 153., 469. — co komu kam: dříví na záda. Us. Vešken svůj úmysl vzdvihli k Bohu. Št. Kn. š. 123. Všickni vzdvihú hlasy k Hospodinu; Vzdvihú oči k Hospodinu. Výb. II. 12., 18. Klek na svú kolenú, dlani k nebi vzdvih i povědě. BO. Vzdvižen jest byl do třetieho nebe. ZN. Vzdvíhají na vás kvielbu. BO. Ctnosť by jeho v radosť nebeskú vzdvihla; Kte- rážto modlitba má oheň lásky, jenž ji k Bohu silně zdvíhá; Někdy móž člověk jda sě mo- dliti, někdy oči v nebe vzdvihna. Hus I. 115., 292., 308. (Tč. ). — se kam. Hlas sě vzdviehl až v oblaky. Alx. B. v. 60. (HP. 73. ). Císař Jindřich po skončené synodě mohučské vzdvihl se na Sasy, zog zu Felde gegen sie. Ddk. II. 305. V. se na cestu. Plk. Hned po stařejších počavše jeden po druhém preč se vzdvíželi ku biskupovi. Pulk. 331. — kde. Mezi nimi válka se zdvihla. Plk. — se jak. Moře, jenž se vzdvi- huje jednak vzhóru, jednak odpadne, jest tohoto světa zčestie, jímž někdy jest člo- věk povýšen a někdy ponížen. Hus II. 50. — co proč. A zdvihli sú z veliké žádosti zdravie, aby je slyšal, hlas řkúce. Hus II. 341. — koho na čem. Dnové přijdú na ty voly, že vzdvihnú je na kyjích, to věz, že jim kóži odtepú a ostatky v hrncích zvařie. Hus II. 200. — odkud. Z bláta vzdvíhaje chudého. Ž. Kl. Ann. 8. Měsíc nechtě sě zdvihnúti z moře. Alx. BM. v. 271. (HP. 87. ). Dieťátko se země vzdvihla. Pass. mus. 278. — kdy. V těch létech vzdvihl pravých úroků kromě jiných peněžitých po- platků, toho pokládám za 318 hř. gr. Půh. II. 22.