Vzejmouti
Vzejmouti, jmu, ul, ut, utí; vzjíti, vze- jíti, vzníti, vzjal, vzňal (zastr. vzjel), vzňat, vznětí: vzjímati, vznímati = vzhůru vzíti, in die Höhe heben, erheben; vzíti, nehmen; se = zdvihnouti se, sich erheben; vzhůru se bráti, zmocniti se, sich erheben. — co. Vzjal to vítr do povětří. Ros., Jg. Má na- vrátiti penieze věnné, ježto dievky vzímati obykly sú. BO. — co komu: život (= vzíti). St. skl. — se. Oheň se vzňal. Us. Duch ná- roda se vzejme. Dch. V prudkém boji, který na to znova se vzňal, padl Arnošt. Ddk. II. 273. Vzímal se koň. Aj. Když se kůň vzní- mal ( = vzpínal). Alx. V. v. 1204. (HP. 30. ). — se kde (v čem, mezi kým, na čem): na čem (zdvíhati se). St. skl. Vzňal se v něm prudký cit. Šml. Vzňala se radosť v srdci. Kom. V Němcích vzňala se bouře; Od ta- kové trpké zkušenosti vzňala se v zemi touha po nápravě; Tu pojednou vzňala se mezi nimi r. 1106. vzpomenutá různice. Ddk. II. 161., 348., 398. (Tč. ). Vznímaje sě na svém oři. Alx. V. v. 1543. — co, se od- kud. Od těch se vzniechu rozliční mravi. Dal. Od jedné jiskry vzjímá sě oheň. BO. Ani vzímaj z toho sobě cožkoli. BO. Cf. Vzímati. — kdy. Vz V. se kde.