Vzepříti
Vzepříti, vzepříti, pru, při, pra (ouc), přel, el, en, ení; vzpírati, vzpřéci, vzpříci = podepříti, stützen, stemmen. — co, se proti čemu (jak, kdy). Čemu čelo protiv skále vzpřieci, liška oblúdi tur jarohlavý. Rkk. 22. Dovolili jsme poddaným, kteří se byli zpozdi'e proti nám vzepřeli, aby... Ddk. VI. 175. Leč při druhém kázání Pavla v sobotu vzepřeli se židé proti víře Páně; Kdož se nevzpírají proti úsudkům božím; Proti němu nevěrou a vzdorou se vzpírajíce. Sš. Sk. 148., 165., L. 41. (Hý. ). Proti církvi se v-ti. Mus. 1880. 64. — co komu čím. Kom. Vzepřel mu ústa roubíkem (zacpal). Bl. Živ. Aug. 40. Věc důvody v. Kos. Ol. I. 12. — se (komu, čemu), sich wider- setzen. A proto, zdali by se kto vzepřel: ale má úředníky, že jej zastúpie. O. z D. Arch. II. 511. Živlům se vzpírá. Kká. Š. 45. V. se něčímu objetí, svěcení biskupů. Ddk. II. 184., 348. V. se hlasu svědomí. Us. Tč. V. se zákonům. Mus. 1880. 72., 476. Cítil příliš málo odvahy, aby veřejně vzepřel se císaři. Ddk. III. 228. Byla-li říše Ermanri- kova tak veliká a mocná, proč se nevze- přela návalu nečetných Hunův? Šf. I. 468. Sasové znova se vzepřeli vládě franské a náboženství křesťanskému. Šb. Stř. II. 15. — se jak oč. Rk. Vichry ať se marným vztekem o tvé boky vzeprou s jekem. Kká. Š. 15. Chodí žebrák, chodí, o berlu se vzpírá. Sš. Bs. 20. — co, se kam (jak). Srdce k výši v., emporrichten. Dch. Své oči k ně- komu v. Vrch. K tobě, pane všehomíra, zrak můj v žalné modlitbě ve vzpírá. Čch. Bs. 162. Oko škaredě se na žoldnéře vzpírá. Čch. Mch. 18. — se před čím. Srdce před něčím se vzpírá. Šml. — se čemu jak proč. K chvále Boha této lehkovážnosti všemi silami se vzpíral. Ddk. II. 285. — se nač. Nemože sa eště na nohy vzepříť, auf die Füsse stellen. Mor. Vck. — se čeho. Židé kázaného jim evangelia se vzpírali. Sš. I. 107.