Vzešlý
Vzešlý = který vzešel, aufgegangen, ent- standen. V. slunce, Č., škoda, Pr. měst., Har., semeno. Sl. les. Sníh sv. Ondřeje vze- šlému žitu nepřeje. Us. Šd. V. úrok. Faukn., Stč. Alg. 98. — jak. Chléb dobře vzešlý. Dch. — čím. Dluh hrou v. Pr. měst., Er. — kam, kde. Přísloví mezi lidi vzešlé. Har. V. spor mezi stranami. Pr. měst. — nač. Vzešlé na to škody a útraty neb ná- klady. Th., Faukn. Pánu gruntů těch desátý díl užitků, co by se koli pořádným počtem přes na to v. náklad vyhledati mohlo, dě- dičně náležeti má. Nar. o h. a k. Konkurs na někoho, na něčí majetnosť vzešlý. J. tr. — proč. Škoda pro neužívání věci vzešlá. Er. O dalších bojích skrze to vzešlých vy- pravovati budeme na svém místě. Pal. Děj. III. 3. 55. — odkud. Z rukou tvůrce v. Kká. Td. 126.