Vzezříti
Vzezříti, ím, el, en, ení; vzezírati = zhůru hleděti, aufsehen, aufblicken, ansehen, an- schauen. — abs. Tehda všickni vzezřiec uzří syna člověčieho. Pass. 16. A když ty věci se počnú, vzezřete, to věz k mé po- moci čistým srdcem patřte. Hus II. 12. — kam (čím jak). Svýma očima na ně- koho v. Zlob. V. na něčí bídy. Pešín. Vze- zřel naň udiveně. Šml. V. na někoho. Chč. 450., Výb. II. 9. Vzezři, tvorce, na ny nynie. Výb. II. 12. Prorok, jenž jest na duše v mukách súcie vzezřel. Výb. II. 34. Vze- zřev naň z pevna. Sš. Sk. 188. Pán na ně bez jejich hodnosti vzezřel. BR. II. 17. Obrátiv se Hospodin vzezřie na Petra. ZN. Vzezři v zrcadlo. GR. Ten vzezřev v její tvář. Pass. mus. 319. Vzezřel jsem na slzy tvé. Pass. 4. (Hý. ). Když biskupové vzezří v své svědomí, shledají. Hus I. 414. Proč nevzezříš na ty, jenž zlé činie? t. j. proč nepomstíš?; Vzezřev Ježíš v nebe řekl jest; A prve vzezřel na ně milosrdně; Vzezřel jest vzhuoru a řekl jest. Hus II. 17., 51., 319., 341.. 428. (Tč. ).