Vzhrdati
Vzhrdati; vzhrzeti, el, en, ení (zastr. vzhrděti) = pohrdati, verachten. — čím, kým. Proch., Plk., Výb. I 782. 37., Ž. wit. 50. 19. Vzhrdáte-li právy mými; Nevzhrdaj jeho pohřbením. BO. Ale když juž zbožím vzhrdě. Alx. V. v. 1927. (IIP. 47. ). Kámen, jímž sú vzhrdali, ten jest učiněn svrchním úhelníkem. ZN. Proroctvím neraďte vzhr- zeti ZN. Žádný by jí (zemí) neměl vzhrzěti. Mill. 1106. Vévoda jeho zástupem vzhrzal jest. Pulk. L. 45 — s inft. Trestán jsa poslúchati vzhrdá. BO. Protivenstvie trpěti nevzhrdám. M.