Vzchod
Vzchod, u, m. = vzchození, východ, der Aufgang. Ž. wit. 49. 1. V. slunce. V. Na v. slunce bydlem jsúce. Hr. rk. 195. Ot vzchoda v zemiech búřa vstáše. Rkk. 45. Když na vzchodě jutro počíná sě. Rkk. 51. Ote vzchoda slunce vstali. Dal. Slunka v. Kká. K sl. j. 6., Vrch., Sš. Snt. 25. Ote vzchodu slunce až do západu (ab oriente); I vyšel Kain z obce před božím obličejem i bydlil v zběství na vzchod slunce. BO. Okénce na vzchod slunce. Bj. Ot vzchodu slunce i ot západu; Hvězda na v. slunce. ZN. V. slunce. Alx. V. v. 600., Pass. 801. Věje-li ve vánoce větr od vzchodu, tu bývá dobytek bez plodu. Slez. Šd. Nechval dne na vzchodu slunce. Prov. — V. = schod, die Stufe. MV. Chtě královi na vzchod po- moci. Dal. Přišel ke vzchodům. ZN. Stál na dřevěném vzchodu (in gradu ligneo); Proti němu jděchu po vzchodiech BO. — Štelc., Ctib., Ž. wit. 103. 3., St. skl. Čím v. vyšší, tím pád těžší. Č. M. 179.