Vzchopiti
Vzchopiti, vzchop, pě (íc), il, en, ení; vzchápati, vzchopovati = vzhůru chopiti, aufraffen; se = rychle se sebrati, sich aul- raffen. — co. Rk. — koho. Troj. Nejtíž se v. (= začíti). Č. M. 316. — koho, se odkud, z čeho. Někoho z tohoto světa v. Št. Se z lože. Troj., Ml. Národ vzchopil se z poní- žení svého. Hrts. Z úžasu se vzchopil. Vrch. Vzchopivši se z pláče pádí v hloubku lesa; Mnich z podušek se vzchopil. Kká. Td. 152., 284. — se nač: na nohy. Zlob. Co se tak na mne vzchápáš (sápeš)? Us Č. — se jak (proč). V. se na rychlosť. Troj. Pro zbožie sě na smrť vzchopíš. Alx. V. v. 1862. (HP. 45. ). Král se v svej radosti vzchopě vzchyti podlé sebe kopie. Alx. v. 579. (HP. 14. ). — kde. Po domech sě vzchápachu. St, skl. II. 104. — se k čemu: k hašení, Kram., k činnosti, Šb., k udatnosti. Ddk. VI. 130.