Vzjíti
Vzjíti = vystupovati. Zrcd. 11. b. Cf. Zajíti. — kam (komu). Keby mi to prišlo, čo mi na um zišlo. Mt. S. 1. 106., Sl. ps. 159., Dbš. Sl. pov. III. 34., VII. 74. Pak vzešly hvězdy v převelebnou noc. Osv. VI. 873. Na strom vzešlo zrno hořčičné. Vrch. V hluboké ticho to měsíce vzešla zář ; Nade temný horní stín vzcházejí hvězdy v noci klín. Mcha. Na nebesa vzešla noční světla. Osv. V. 639. Lidské zlosti na vrch vzešli. Kol. 4. Vzejdú v púru; Súdce zlí nevzejdú vzhóru k těm sv. andělóm v tovařištvie. Št. Kn. š. 143., 147. — odkud. Ze které (přísnosti) mu i příjmí Severus vzešlo. Fr. Vzejde pokřik od těch zeman. Let. 206. — (komu) čím. Hvězdářství vzešla nová doba zařízením alexandrijského musea. J. Lpř. Ani slunce rozumu nám vzešlo. Št. Kn. š. 24. Záhada mu vzešla. Vch. Ar. II. 23. Radostná mi vzchází tucha. Čch. Bur. — kde. Slunce pravdy vzejde nade svě- tem. Osv. V. 762. Před jeho domem křik zšel. NB Tč. 251. — jak. Obilie zišlo ako štet (hustě). Slov. Zátur. — kdy. Ve čtr- nácti dnech semeno vzchází. Mour. A když jednoho času na tu horu vzešli. Pass. Po dešťu obili hned zeňdě. Laš. Tč. Zasej jádra, na jar zídu. Slov. Zátur. Háj. I. 30.