Vzkřísiti
Vzkřísiti, vzkřes, vzkříse (íc), vzkřísil, šen, šení; vzkřísati, vzkřešovati = obživiti, auferwecken, von den Todten erwecken. — abs. Vzkříšení = vstalť jest! BR. II. 187. b. — koho: omdleného (k sobě přivésti). D. Paměť dávných dob v. Ddk. II. 183. Mrtvé vzkřešije. ZN. Dědici lakomců jsou všemohoucí, neb mohou v. mrtvé (zakopané peníze). Us. Tč. — koho odkud: z mrt- vých. V., Hus I. 37., II. 354. — co komu. Dcerku jemu vzkřísil. BR. II. 41, Kdyžtos jej (jí) byl bratra vzkřísil. Hr. rk. 95. — koho k čemu. Byl to pohled, že mohl mrtvé k životu v. (dojemný). Šml. Touha ta v-la jej zase k životu. Vlč. — Sš. Sk. 119. — jak. Z hrobů vzkřísíš troubou an- dělovou miliony lidských duší. Vrch. Jeho Lazara) Buoh svú mocí vzkřiesil; Eliáš do- tekl se mrtvého mládce, jehož jest zkřiesil a Eliseus také dotekl sě mrtvého a vzkřie- sil ho mocí boží. Hus I. 30., II. 43. I nás dle ducha i druhdy dle těla v-sí. Sš. II. 213 — koho kdy. Obživeš po dvú dní, v třetí den vzkřesíš nás. Hus II. 138., 150. — se (kdy jak). Později opět se město to vzkřísilo (zvedlo). Sš. Sk. 102. Z mlá- dence toho radovala se jest vdova a pro lidi, jenž každý den se vzkřešují na duchu, raduje se cierkev svatá. Hus II. 354.