Vzletěti
Vzletěti, ěl, ění; zvlétnouti, zvlítnouti, tnul a tl, utí; vzletovati = vzhůru letěti, auffliegen. — abs. Pták vzletěl. Us Vzlítni, vzlítni, pelesto, má drahá nevěsto. Čes. mor. ps. 26. Jen to chtěl bych ještě věděti, zda sám jen duch tam, či i srdce vzletne. Koll. I. 199. — kam: na střechu. Ros., nad dům. Ráj. Meč vzletě za ohradu. Rkk. 44. — Jg. K nebesům vzletěla. Klš. — jak (kam proč). Kdy na tě zřím, tu vzlétám výše sebe. Kká. Jak motýli vzletli bílým křídlem. Duše vzlétne k nebi zlatým kří- dlem. Vrch. A totoť jest puška třetí, pro tuť baby skřítkem k čertu vzletie. Mst. Duch zlý u brzkém spěchu vzletě na ko- stelní střechu. Výb. I. 193.