VzlykatiVzlykati, vzlykávati = štikati, schluch- zen. Jg., Kká. Td. 98., Čch. Mch.
51. —
kdy: v žalosti. St. skl., Hr. rk. 97. Ten
po pláči vždy dlouho vzlyká. Us. Dítě, když pláče, vzlyká. Us. Šd. —
kde. Modlili jsme se plačíce a vzlykali
před obrazem ukřižovaného Kos. v Km. 1884.