Vzmluviti
Vzmluviti, il, en, ení = promluviti, re- den. — abs. Když bohatý zmluvie, všichni vzmlčie. BO. — co. Jazyk vzmluví súd, loquetur; Vzmluvi všecky divy tvé, narrabo. Ž. wit. 36., 30., 9. 2. — proč ke komu. Jáz hanbú nevzmluvi k němu. Hr. rk. 307. — komu o čem. Jemu o sukně vzmluvi. St. skl. — se ke komu oč. By to učinila, k němu sě o mne vzmluvila. Hr. rk. 307., Kat. 2668.