Vzmoci
Vzmoci, vzmohu atd., vz Moci; vzmá- hati = přemoci, s něco býti, überwältigen. — co. Rk. Čeho nezmohly prosby, to způ- sobily dary. Ddk. II. 375. Kterýž vzmáhá břímě dřev (těžce nese). GR. — čeho. Ve- likého neduhu vzmože. Mand. — se = moci nabyti, sich vermehren, erstarken, sich auf- raffen, sich emporringen, Aufschwung neh- men. Počet přívrženců jeho se vzmohl. Ddk. II. 286. Jeho moc se vzmáhá. Šb. S. II. 202. Zlé se vzmáhá. D. — se proč: pro své hrdinstvo. Dal. — se k čemu, nač. V. se k něčemu. Dch. V. se na Něco. Dch. Vzmohli se na vlastňu školu. U Opav. Klš. — kde. Jakoby bratr při sestře víc byl vzmohl, než vlastní otec její. Ddk. II. 385. Nespo- kojenosť v lidu se vzmáhala. Us. Vzmohli je v městě. BO. Co ta (paměť) vzmohla při národech slovanských, toho sami jsme svě- domi. Ddk. II. 183. Tento člověk se zde velmi zmohl (zbohatl). Us. Vrů. — jak (kdy). Ostatně byla nevole lidu proti cí- saři do té míry již se vzmohla, že.... Ddk. II. 447. Se štěstím a neštěstím i ne- přátelé mizejí nebo se vzmáhají; Hned po odcestování legata vzmáhala se nemoc bi- skupa v takové míře; Klášterec tento vzmohl se časem svým na nynější samostatné opa- tovství rajhradské; Moc krále Kunrata vzmá- hala se vůčihledě. Ddk. II. 400., IV. 103., II. 155., 349. — se odkud. Loupeže od lidu vojenského se vždy vzmáhaly. Dač. I. 293.