1. Vznésti
1. Vznésti, vznesu, vznes, sa (ouc), sl, sen a šen (vz Bž. 178. ), ení; vznositi, il, šen, ení; vznášeti, ejí, ej, eje (íc), el, en a ín, ení; vznášívati, vznošovati = vzhůru nésti, vynésti, heben, erheben, in die Höhe heben; oznámiti, přednésti, zůstaviti, na rozsouze- nou dáti, anbringen, anzeigen, hinterbringen, berichten, auftragen, angeben; vztahovati, beziehen; se = vzhůru se vynésti, vyletěti, sich erheben, sich aufschwingen, emporstei- gen; dosíci čeho, erschwingen; honositi se, sich erheben, prunken, sich rühmen. Jg. — abs. Kdežby která byla vznešena (als Braut heimgeführt) a jinač že by věna neměla uji- štěného, má toho vznešení užiti. Zř. F. I. S. XXXVI., Zř. z. Jir. 484., S. 36. — co. V. témě, den Scheitel heben, Dch., zraky, Čch. Bs. 67., prosbu. Kat. 768. Zvolna láhev vznáší, by nalil; Vznesši paže obě pustila se za ním. Kká. Td. 239. (Osv. V. 541. ). Jelikož je voda vznášela. BR. II. 803. a. — koho. To mne vznáší. D. — co, koho, se kam (nač, k čemu, v co, nad co, do čeho, pod co). V. něco na svůj hrad, Dal., království na vrch štěstí (vynésti). V. V. něco na obec (na rozsouzenou dáti atd. ), V., Š. a Ž., na právo, na vrchnosť (k rozsouzení), Ros., na krále, V., na radu, Har., žalobu na koho, Brikc, žalobu na soud, D., na úřad, Sych., prosbu, žádosť na někoho. Zlob. Něco k star- šímu v. Martim. V. se k nebi. V. Vznésti se k čemu = dosíci toho. V. se nad něco. Br. Má to na krále v. VI. zř. 419.. Sob. 11., Zř. F. I. B. XVII. Náš prubíř má takový nedostatek na mincmistra v. Nar. o h. a k. Bez vědomí jich abych nic před sebe ne- bral, leč bych to prve na úřad vznesl. Jdn. 175. V. se do povětří. D. V. se nad před- sudek; Do nebe něco vznášeti (velmi chvá- liti). Dch. Rozepře vznešena na kněžnu. Jir. Vznesla se nad oblohu. Lipa 175. Vznáším zrak v ty hvězdné prostory. Vrch. Ku hvězdám já hrdou vznesl šíj. Vrch. Pyšný se Merkur v západ vznáší. Kyt. 1876. Kdo směl by hrdý zpěv až k vašim činům vznésť?; Ať vznese stížnosť ke mně. Kká. K sl. j. 3., Td. 167. Dále má on sněmy svolávati, smlouvy činiti, na sněmy vznášeti. Pal. Děj. III. 3. 136. Čehož židé neobmeškali na vrchnosť vznášeti a žalovati. Dač. I. 241. Nechtěl té rozepře na tuto synodu v.; V. hodnosť na kardinaly, něco na něčí rozsu- dek, korunu na někoho; K všemohoucí pro- zřetelnosti boží snažné prosby vznášeli, aby:.. Ddk. II. 233., 239., 253., 364., III., 5. (Tč. ). Vznesli poslové na něho třetí otázku. Sš. J. 27. Bujně vznášely se k nebi ve svém vzrostu. Sš. Bs. 4. (Hý. ). Vznesl říčici do jatky své; Jáť chci na pána v. a bez něho to učiniti nesmím. NB. Tč. 116., 22. Ten, kdo výše postaven, přísnou má povinnosť vznášeti k sobě nižšího. Mus. 1880. 274. Tu věc na JM. královskou v. chce a od JMti spravedlivého opatření očekávati. Žer. 324. Vlny až nad podnebí lodí se vznášely. Ler. Oznamujem listem tímto všem, že jsú na nás vznesli opatrní věrní naši milí, oznamujíce nám kterak... 1503. Tč. Ty (výpisky z desk) mají vznešeny býti na pány do Brna; Drží mi mé věno v Prosenicích, ješto jsem na to vznešena, bez viny...; To úředník má ohledati a neměl-liby v to uhoditi, ale vznes to na pány. Půh. I. 204., 237., II. 452. (Tč. ). Chci to na jeho milosť v.; Těm, jenž sú žaloby své na nás vznesli pro nezdrženie smluv; A táž naše jednota ukazuje, ačby který z naší jednoty druhému co učinil a provinil, že by to měl na p. Jiříka v. Arch. I. 239., II. 37., 40. (Šd. ). Něčí útisky na ně- koho v.; To když bylo v obecný lid vzne- šeno, velmi sobě to obtěžovali. Bart. I. 13., 19. Své hlasy k Bohu vznosíte. Výb. II. 17. Sobě sami křivdy napravovati nemáte, ale na vrchnosť to v. povinni ste. BR. II. 24. a. K tobě oči svoji vznoši. BO. Andělé, pod nebesa se vznášejíc tvú sv. milosť chválichu. Pass. 305. V. oči k nebi, svou prosbu k ně- komu. Kat. 661., 768. Nad laiky se vznésti chtiece. Pod nebe sem od noha vznesen. Hus I. 14., 284. — co, se kam jak. V. něco na někoho skrze psaní (písemně). Boč. exc. Vznesl se vysoko bez všelikého učitele. Jel. Orel výš a výše se vznášel. Us. Prapor vy- soko vznášeti; Vznášeti se po křídlech vítěz- ných. Dch. Orloletem k slávě se vznášajú. Lipa 345. Zpěvem k někomu se v. Kká. Sl. j. 7., Pták se vznášel v dlouhých kruzích na šumících, těžkých křídlech. Vrch. Nad ledovci v kráse nádherné se mořem nebes slunce vznášelo. Vrch. Myth. I. 219. Hlavu hrdé vznášeti. Mus. 1880. 278. — co, se kde. V povětří se vznášeti (létati). V., Ros. Před někým se vznášeti, Einem vorschwe- ben. Dch. Od těch dob, co nad ubohou zemí rudé meče znamení se vzneslo. Hdk. Skřivánek vysoko nad ním ve vzduchu se vznášel. Vlč. Anděl v oblacích se vznášel. Koleda., Sm. Na každičké řase hrdě se perla vznesla. Kyt. 1876. 80. Lodí vlnami na moři se vznáší. Jel. Ježto jsem na to zboží Valše vznešena v svém věně. Půh. II. 213. Vznesli se na úřady v zemi nejvážnější. Kká. Td. (Osv. V. 542. ). Nad obočím jako mhla se cosi mdlého vznášelo. Koll. I. 385. Andělé se nad ním vznášeli. Anth. I. 86. To má vznešeno býti přede pány. Půh. II. 64. Prach se vznášel pod nohami, lépe: zpopod noh. Km. — co, se kam čím. Nad prostor se vznese kří- dlem svojí myšlénky. Vrch. Vznášíme na tebe tímto listem apoštolským plnou moc. Ddk. III. 179. Myslí svou do nebe za mnou se vznášej. BR. II. 382. b. Všecku poctivosť božskou na ně vznášejí klaněním, klekáním. Chč. 381. Láskou k Bohu se vznášeti. Kom. Did. 142. Sv. Hedvika často sě vysoce ot svého tělesenstvie vnitřním duchem k Bohu vznesieše. Výb. I. 1153. Tím se nevznášej. Pass. 318. Nad angely vznesla řečí toho biedníka. Hus I. 259. —se kam s čím. Orel s kořistí svou do povětří se vznesl. Us. — kudy. Aj co uzřím? Modřinami těmi ohnivý vůz se a kolesa vzhůru vznášeti sem v nebesa. Koll. I. 283. — co proti komu. Proti němu žalobu vznesla. Ddk. IV, 227. — co komu. Smrť, ješto bieše Eva všemu světu vznesla (přinesla). Št. K. š. 295. 13. Mathiáš jmaje sobě vznášeno mnohé stížnosti. Dač. I. 216. Pan Hradecký měl se pěkně, řek, že mu se to dobře líbí, že prve nám (na nás) vznášíte. Arch. V. 412. — v čem. (Žákovstvo) chce se nad laiky v moci v. Hus I. 8. Vneste pýchu svou až v nebes výši samu, země synové, v tom božském sebeklamu. Kká. — proč. K hrdému peruť letu vznese orel. Čch. Bs. 183. Jiní z upřímné zvědavosti žádosť tu na Pavla vznesli. Sš. Sk. 205. Paže ku přísaze v. Kká. K sl. j. 63. — co se odkud. Pravici z lůna svého v. Ž. wit. Od země se v. Br. — se. Duch božie vznášel se. Št. R. 214. a. V houfu velikém létajíce se vznášeli. Ler. Ani sta sě vznesle oči moji. Ž. wit. 100. 1. — se čím = honositi se, vychloubati se. Tkad. Ničím sě nevznos a taj, činíš li co dobrého. Št. co kdy. V nocěch vznošujte ruce. Ž. 133. 2.