Vznešenosť
Vznešenosť, i, f. = vyvýšenosť, die Ho- heit, Erhabenheit. V. stavu, myšlének. Jg. Přirozená v., natürliche Vornehmheit, Hoch- ansehnlichkeit. Dch. V. cechovní, die Zunft- herrlichkeit. Šp. Převelebná krásy v. Sha- kesp. Tč. Člověk má vznešenosť na ctnosti, umění, mravech a udatnosti. Na Mor. Tč. V. tať jen v citu sídlí. Koll. I. 419. Známe svrchovanou v. jeho; Tím také v. apoštol- ského úřadu vynořuje. Sš. II. 30., 206. (Hý. ). Vz S. N. — V., titul, die Excellenz, Hoheit. Vaše v-sti! Johan. 10. — V. = chvalná po- věsť, der Ruhm, Nachruhm, das Ansehen. Zlob. Vznešenstvo, a, n., die vornehme Welt. Šm.