Vzplanouti
Vzplanouti, ul, utí, vzpláti (vz Pláti) = vzejmouti se ohněm, auflodern. — abs. Vzpla- nul oheň. Ps. ms. V-ne jako, oheň hněv tvůj. Ps. ms. V-lo nepřátelsví. Šmb. S. I. 537. V-nul boj, hněv, požár. Šb., Hdk. — jak. Oheň plamenem vzplanul. Nebe vzplane ru- dou září. Osv. 1, 376. Tvář vzplála nachem. Vrch. — kde. Tím v ní opět síla vzplane olejem jak oheň lampy; Aureola v-nula mu kolem hlavy; Oheň vzplál na ohništi. Vrch. Zápal mstivý ve mně v-nul. Kká. Td. 304. O kéžby život v kamenech těch v-nul. Hdk. Před těmi (vládyky) nic nevstane, jako v ohni ot nich vzplane. Hr. rk. 311. — čím. Srdce jeho láskou v-nulo. Us. Dch. Jiskrou oka celý v-nu. Kls. Světlem v-nul chrám. Vrch. — kdy (čím, k čemu). Láskou k činu v-nul. Vrch. Luna září krvavou v noci vzplála. Kká. Š. 115. Oba v-nuli téhož dne takovou k sobě láskou, že....; Před mě- sícem mezi oběma bratry v-nula prudká rozhořčenosť. Ddk. II. 56., V. 176. (Tč. ).