Vzploditi
Vzploditi, il, zen, ení; vzplozovati = vzmnožiti, erzeugen, vermehren. — co. Vzplodíš sílu, multiplicabis. Ž. wit. 137. 3., 104. 24. Vinnici vzplodíš (plantabis) a ne- budeš jie sbierati. BO. Vejdi k ženě bratra svého a lehni s ní, aby vzplodil pokolenie bratra svého (Gen. 38. ); Cierkev sv. kolik jest svatých vzplodila, tolik jest ratolestí pustila. Hus I. 195. II. 63. — koho čím. Jež sem vzplodil dary svými. Alx. BM. v. 302. (HP. 88. ). — co komu čím, kdy. Ona čárami stromům ovoce v zimě vzplozovala. Troj. — se = rozmnožiti se, sich vermehren. Dal. 6., Leg, Výb. I. 153. A vzplodila sú sě jablka zrnatá. Pís. Šal. 6. 10., Hus II. 79.