Vztah
Vztah, u, m. = vztažení, vztáhnutí, das Ausstrecken, die Ausstreckung; poměr, das Verhältniss, die Beziehung, der Bezug. Jg. V. míti k něčemu n. na něco. Nz. V. ku po- ložce, die Beziehung auf die Post (Rubrik). Sp. Ve vztahu býti, in Beziehung stehen. Dch. V-hy prostorové, SP. II. 73., veličin, ZČ. I. 10., dvou, tří přímek, Jdč. IV. 45., 48., duchovný. Sš. L. 73. Světový v. země k slunci. Dk. P. 53. Mezi srovnalostí a po- měrem jest týž v. jako mezi rovnicí a jejím členem. Šim. 80. Patrno, jak hluboké vztahy jdou odtud ke všem hlavním otázkám filo- sofickým. Mus. 1880. 425. Vz Ohled, S. N. — V. vyjadřuje instrumental (Vz Instrumental, Brt. S. 3. vyd. 59. ), předložkový genit. (od, s strany), předložkový akkusativ (na, o, v), předložkový lokal (na, po, v). Vz tato slova a předložky, Brt. S. 3. vyd. 75.