Vztáhnouti
Vztáhnouti (zastr. vztíhnouti, vztie- hnouti), hni, hna (ouc), ul, ut, utí; (zastr. vztahu), vztahl, vztažen, ení; vztahovati (zastr. vztáhati) = vzhůru n. na dél tá- hnouti, aus-, aufstrecken, ausrecken; vstr- čiti, uvaliti, einem etwas zuziehen; osvojiti si, uvázati se v co, an sich ziehen, sich zu- eignen; na něco táhnouti, obraceti, rozuměti, vykládati, auf etwas beziehen, verstehen, anspielen; se = jíti, šířiti se, sich erstrek- ken, gehen, sich ausdehnen; náležeti, pa- třiti k čemu, sich worauf beziehen, Bezug haben. Jg. V horn. = měřiti kompasem, ver- ziehen. Us. u Příbr. Č. — co: ruku, Us., obočí (pozdvihnouti), St. skl., dva prsty. Háj. Míra, pokud lze jest zákon vztahovati, der Umfang der Anwendbarkeit des Geset- zes. J. tr. Vztáhni Christe svú ručičku a požehnej mú dušičku. Sš. P. 58. — čím: rukou. — co, se kam (k čemu, nač, do čeho): ruku k nebi, Jg., k cizímu statku. Proch. Jejich panství až k Babylonu se vztahovalo. Br. Ten spis ke cti boží se vztahuje. V. To se k Jobovi vztahovalo. Br. K jehož újmě se cedule vztahují. Er. Leč by to uznáno bylo, že by se to k jeho dobrému vztahovalo. Kol. 52. K ujmě a úhoně jich se vztahovalo. Skl. I. 291. Ně- které nařízení na jiné případnosti se vzta- huje. J. tr. Něco k sobě vztahovati, etwas auf sich beziehen. Nz. Zákonník obchodní k němu se nevztahuje, das Handelsgesetzbuch hat auf ihn keine Anwendung. Šp. Křivku ke dvěma směrům k sobě rovným v. ZČ. I. 111. Vztáhl k němu ruku. Čch. Mch. 76. Moc císařova netoliko k věcem světským, nýbrž i ke věcem duchovním se vztahovala. Šmb. Stř. II. 44. Ten kraj Lipoltem němec- kým a slovanským lidem osazen a ke kra- jišti vychodnímu vztažen jest; Hojnější jsou zprávy, které k Boleslavu polskému se vztahují: Vztahujeme pustošení Moravy již k r. 1093.; Sezazení děkana kapitolního vztahuje se pouze k beneficiu. Ddk. II. 26., 70., 353., V. 96. (III. 113., 135., 180., IV. 79., 151. ). Zaslíbení ta k národu celému se vztahují; Ovšem pak vyvozování své k Abra- hamovi vztahuje. Sš. Sk. 30., I. 51. (Hý. ). Mysl svou k tomu vztáhni a velmi bedlivě považ. Bart. Švábský národ vztahuje se až k Labi. V. Jakoby se k vám slibové Abra- hamovi o životu věčném učinění vztaho- vali; To, což se káže, ne k tobě, ale k ji- ným se vztahuje; Písma svatá ke všechněm se vztahují. BR. II. 13. a., 59 b., 525. (Šd. ). Krk až do nebe vztahovati. Lom. — co, se na koho, nač. Ruce n. ruku na ně- koho v. = bíti, ubiti jej. V. Na pomazaného ruky nevztahuj. Sych. Na mne to nevztahuj (nestrkej). Ros. On chce tu pokutu na něho v. (uvaliti). Ros. V. něco na sebe = osvo- jiti si, uvázati se v něco. On na se zprávu vztáhl. V. Na obec se ta věc nevztahuje. Nál. 19. Vysoudí-li co, to k dobrému, pakli prosoudí, na škodu sirotků se vztáhne. Kol. 14. Ten list na dluh se nevztahuje. Faukn. Právo obecné na všechny se vzta- huje; A některá se vztahují na osoby, ně- která na věci; Všelijací rozsudkové na to, oč by strany mezi sebou činiti měly, vzta- hovati se mají. Kol. 1., 16., 32. Na kteréž statky se úmluva vztahuje; Nač by se ten zatykač v-val. Zř. F. I. C. XXII., XXX. Vztahoval se na to. Skl. I. 92. Vidění to ke dnům mnohým se vztahuje. Br. On to vztahuje na tento příběh (obrací, rozumí, vykládá). Ros. To se na nás nevztahuje. D. Pokud se to na jejich osoby vztahuje. Er. Nač se všecky pokuty vztahují. Er. Řeč na jiný rozum se vztahuje. Ml. To na- řízení na jiné případnosti se vztahuje. J. tr. Jestliže jest co mluveno, není mluveno na žádnú osobu a na tyto osoby že se jest to nevztahovalo. List z r. 1532. Mus. 1880. 498. Tvoju hlavu zetnu, tebe na kuol vztáhnu. SI. let. IV. 206. Na koho ta slova bijí, ne- povídá ovšem kronikář, podobá se ale, že vztahují se na Sasy; Jeho dioecese vzta- hovala se také na Rakousy dolejší; Toto přidržení se bývalého mravu vztahovalo se 289 až na oděv. Ddk. II. 85., 244., IV. 252. (Tč. ). By jim koliv jaké poručení aneb rozkaz učinil, který by se na ublížení práva a řádu vztahoval, aby se naň neohlédali. Bdž. 171. Václav Vchynský, jsa z těžkých věcí, jenž se naň vztahovaly, obviněn, jest slyšán; Mandatové v-li se na ty kněze, kteří...; V-la se ta věc i na některé jiné. Dač. I. 240., 275., II. 18. Kteréžto slovo na jiné přivtělené krajiny v-ti se neumže. Sš. II. 3. Přikázání boží nejen na oudy a skutky ze- vnitřní, ale i na srdce a náklonnosti jeho se vztahují. BR. II. 21. Své oděnie na se vztáhnouti. Kat. 4216. Vz Chýliti se. Vztáh ruku na své učedlníky vecě. ČE. 18. — co proč: ruku pro almužnu. Ros. Ruku k ně- čímu uzdravení v. Sš. Sk. 49. A jako šňůru neb pravidlo k dělání při nich díla božího vztáhneme. BR. II. 613. a. Ruce na někoho ze zlosti v. Ml. Nechtěl bych pro to ruky vztáhnouti. V. Ruku k vzetí něčeho v. Ctib. — čeho kam. Vztahovati ruky k ně- čímu statku. Proch. Přestaneš vztahovati prstu (zrádně na bližního ukazovati aneb jemu se posmívati atd. ). — co kde. My na něm vinu vztiehnem (řekneme, že vinen jest). St. skl. — jak daleko. Ostrov se vztahuje sto kročejův, Har., na 1 ? míle. V. — se výše nad co, übersteigen. J. tr. — kdy. Titul knížat z počátku vztahoval se toliko k jich osobě. Ddk. II. 181. Za toho času vztáhl Herodes král ruce, aby... Sš. Sk. 140. Aby se ty věci na ten čas dále nevztáhly, radil bych k mírnosti. Žer. 323. — kudy. Zmilelý mój vztáhl ruku svú skrze dieru. Hus III. 60. Vztáhl ruku po něm oknem. — co po kom: ruce. Us. Pdl. — co proti někomu: ruku. Osv. I. 38. — co jak. Vztáhl ruku daleko, zpět. Dch. — odkud kam. Neb domnívám se, že by z toho dýmové vzhůru k nebesům napodobně se vztahovali, jako sv. Abela oběti. Pal. Děj. V. 2. 273. — se čím kam. Obyvatelé vztahující se svými koloniemi až k pruhu pomeznímu. Ddk. II. 204.