Vztek
Vztek, u, m. = vzteklosť, die Wuth, Tob-, Tollsucht. Ja., Kat. — V. = zlosť, der Zorn, die Gift. Vztek míti n. vzteka na někoho míti = zlobiti se na koho. D. Plný vzteku n. zlosti býti. Us. Vztek okem vyráží. Ráj. Vztek, zlosť vypustiti Zlob. V. osudův, Kyt. 1876. 6., vichrů. Čch. Bs. 60. Vztekem (stekem) div se nerozpukne. Us. Šd. Divý dýši v. Msn. Or. 151. Tvrdé slovo budívá vzteky. Pal. Děj. IV. 1. 256. Vida zloduch nezbytí, ihned záští, zlobu a zuřivosť svou a své vztěky vychrlil na člověka; Tu byli vztěkem pojati a hleděli Krista polapiti, Sš. Mr. 10., 52.