Vztekati se
Vztekati se, vztekati se; vzteknouti se, ul, utí; vztéci se, vzteku se, vztec se, kl, čení; vztekávati se, vztěkávati se = ztřeštiti se, zblázniti se, smyslem se pominouti a bou- řiti, wüthend oder rasend werden, wüthen, toben; prudce se hněvati, sápati se, von Zorn wüthen, toben, Flammen und Feuer speien, rasen und wüthen; nepokojným býti, unruhig sein, toben; náhle se ztratiti, plötz- lich verschwinden. Jg. — abs. Pes se vztekl. Ros. Boh dejž (bodejž) se vztekl! Us. Ten se vztěká (sápe)! Kom. Já myslila, že se vzteknu, dass ich vor Galle berste, aus der Haut fahre. Člověk by se vztek', když to slyší, man möchte toll o. des Teufels wer- den. Vzteká se jak krocan; Tu čert se vzte- kal, da war der Teufel los; Ať se vzteká, er mag toben, wüthen; Ona se vzteká, sie macht ein Höllenspektakel, sie ist fuchtig; Co se vztekáš, was tobst du, was reitet dich der Teufel? Dch. V. se. BO. Vztekal se, na čem svět stál (= hrozně zuřil). U Kr. Hrad. Kšť. Moře se vztěká (jest nepokojné). D. Vítr se vzteká. D. Kam pak se to vzteklo (náhle se ztratilo, podělo)? Us. — proti komu. Leč jak bouře na jarní se kvítko, tak zášť pekla proti ní se vztekla. Sš. Bs. 190. Proti Methodovi šáleně se vztekal srdcem dlouhohněvným. Koll. 1. 296. — jak. Ona se po čertech vzteká, sie ist teufelsfuchtig. Dch. — kdy. Ten kluk po celý den se vzteká. Us. Dch. — se od čeho. Vztekne-li se člověk od psa, tož má z prvního pecna, jenž se sází do peci a do něhož se udělají tři dírky, tyto dírky pr- stem vykrojiti a snísti. Us. na Mor. Vck. — se na koho. Zlob., Dal. Naši na mě se vztekali. Er. P. 254. Vztěká se na ně. BR. II. 469. a. — se komu. Kam se mi to vzteklo (podělo), wo zum Teufel ist es mir verloren gegangen? Dch. — se proč: hořem, St. skl., zlostí. D. Ať se hořem vzteče. Hr rk. 375. Až sě chtieše hořem vztéci. Ib. 429. A chlap (sedlák) sě chce hořem vztéci. Žk. 275. Nechaj sě jiej hořem vztéci. Sat. Jímž sě ciesař chce až vztéci. Kat. 2761. Hladem se vztěká. Ler. Vz V. se proti komu, kde. — se po kom: po mužském. D. — kde. Třeba-li se jemu v Čechách vztéci, a já tehdy budu v Němcích žéci. Dal. Ten- krát duše dosti jindá tichá neznámým se v hrudi hněvem vztěká. Sš. Bs. 168. — proč. Když své ovce z hrdla ďáblu béře a z světa je vyvozuje, tedy za přičinou tou on se vztěká. BR. II. 47. a. Vztekávati se, vz Vztěkati. Vztěkavosť, vztěkavosť, i, f., die Tob- sucht, die Neigung zur Wuth. Nz.