Vztyčiti
Vztyčiti, vztýčiti, vztyč, če (íc), il, en, ení; vztyčovati = vyzdvihnouti, zpřímiti, emporheben, emporrichten, aufrichten, auf- stellen. -- co: kopí. Ráj. Kůň hřívu vzty- čil. Nej. V. prapor, aufhissen, aufpflanzen, Dch., hlavu, Us., hrdlo. Mt. S. I. 180. Vy svatou vztyčte moc. Kká. K sl. j. 7. — co kam: k nebi. Č. Lilie vodní proti zásvitu dnovému kalíšky vztyčuje. Č. — se. Tu sě dvořák ihned vztyči. Žk. 436. — se čím. Zajíc se vztyčil, Kom., zadními běhy. — se kdy. Hektor v horlivosti se vztyčí. Troj. — kde kdy. Krvavý prapor byl toho času v Praze vztyčen. Ddk. IV. 216. — co, se kde. Blud svou hlavu nevztýčí pod vítěz- nou patou. Čch. Mch. 24. Na loži se vztýčil. Vrch. Pomořané vztýčili kříže na hradbách. Ddk. III. 165. Matěj Londa dal vztýčiti na voze svém korouhev táborskou. Pal. Děj. III. 3. 65. — co, se jak. Obrovskou se vztýčil mocí. Vrch. Vztyč se v pravou výš. Kká. Š. 83. On vztýčí hrdě svou hlavu. Tč. exc. Holka sosnou se vztýčila (jako sosna). Us. Přidrž se spíše sloupu, jenž vztýčen jest pevností skály. Ddk. V. 15. — se proti čemu. A apoštol tudy proti němu (bludu) vztyčuje se. Sš. II. 55.