Vzvěděti
Vzvěděti, vzvím, vzvěz, vzvěděl, děn, dění; vzvídati = dověděti se, zvídati, erfah- ren, zu erfahren suchen. — abs. Kací sú lidé, bylo jim v. Jir. Anth. I. 3. vyd. 77. 21. Vzviem, jestli vóle boží; vzviem, učiní-li to; Nebudeš-li bdieti, příduť jako zloděj a nevzvieš, v kterú hodinu přijdu k tobě (Jan 3. ); Také otázal jie, aby mohl v., jest-li příchylna k přivolení; Nic nenie přikryto, by nebylo zjeveno, ani skryto, by nebylo vzvědíno (Luk. 12. ). Hus I. 254., II. 4., 58., 217. Nic tak tajno, by nebylo vzvěděno. ZN. — co, koho. Když Břecislav ji tu vzvědě (o ní zvěděl). Dal. Kterážto strana těla bude i jediným jehly uhodnutím ura- žena, vzví to duše, učije; Pravdy o Bohu nechtiec vzvěděti. Št. Adrianus chtě v. svú moc. Výb. II. 6. Když Přemysl tu řeč vzvědě. Dal. 27.; 116. Když skonání sv. Arnulfa vzvěděl, sezval k sobě okolní biskupy. Pass. mus. 332. Čte (své vojíny) z jitra až do noci, však nevzvědě všie své moci. Alx. V. v. 159. a. A tak má v. pravdu. Hus I. 247. Chce-li kto rád v. mnoho věr i sich i oněch, čti o božiem městu knihy sv. Augustina. Št. Také 12 větróv vzvědě. St, skl. — co na kom. Páni na chlapě vzvěděchu jeho jmě. Dal. Jir. 12. — co jak: po posle. Alx. 1131. — kým. Vzvěděla jest duchem svatým. Hr. rk. 187. — co o kom. Kteří na tvrziech ostali biechu, vzvěděvše o svých, všichni sběhú. Dal. 125. — co do koho. Do něhož vieru i hrdinstvo vzvědě. Dal. k. 103. 44. — se čím. Když se mateří vzvě- děla (poznala se býti matkou). Výb. — že. Vzvěděv, že papež... Dal.