Vzvelebiti
Vzvelebiti, il, en, ení (zastr. zvelbiti), vzvelebovati = velebným činiti, magnificare, verherrlichen. Ž. wit. 33. 4. marg. — koho jak: v chvále. Proch. Pravice tvá, Hospo- dine, vzvelebena jest v silnosti. Anth. Jir. I. 3. v. 6. Máme veliké povýšenie nad an- gely, že člověctví jest nad ně v pánu Ježí- šovi vzvelebeno. Hus I. 207. Slavně zvelbil sě jest (Hospodin). Ž. kl. — čím. Tú řečí i Krista i jeho matku v-la a zákonníky rú- havé potupila. Hus II. 105. — kde. Aby Bóh byl vzveleben jako na urozeném slepém. Hus I. 351.