W
W jest litera některých abeced europ- ských, zejména německé a anglické, vý- znamu tu i tam rozdílného. V anglických totiž slovích, když se vůbec vyslovuje, zní jako u: how = hau, we = ui, v jiných pak podlé nynější výslovnosti docela žádného znění nemá: write = rajt, mowrov = moró; v němčině naproti tomu zní vždycky jako hláska v a stala se pro německé písaře li- terou nutně potřebnou, jelikož litery v, která u všech národův abecedu latinskou pro písmo své přijavších znamená Hlásku v a rovná se tudíž významem cyrilskému B, již od starodávna užívá se k označení hlásky f, a sice v němčině starší skoro vý- hradně anebo střídavé vedle litery f, v pí- semnictví pak novoněmeckém jenom v ji- stých, konveniencí a bez vědeckého základu ustanovených případech, na př. vor (m. fur-a z koř. fur) vedlé für (m. fur-i z téhož ko- řene fur); voll vedlé füllen atd. Vlivem za- jisté německým dostala se litera w také do pravopisu českého a polského a držela se v onom od 14. stol. až do r. 1849., kdežto liteře v dával se úkol, aby znamenala samo- hlásku u neb ú na počátku slov, na př. — vsta — ústa; od dotčeného roku jest w z abecedy české vypuštěno a píše se jen v cizích jménech, když tato podlé svého domácího pravopisu touž literou se píší, v polštině dosavad se udrželo pro zvuk v. Původem svým jest litera w zdvojenina li- tery u neb v, tedy = uu neb vv, kteréžto litery, u totiž a v, bez rozdílu za hlásku u i za hlásku v se kladly; ze zpřežek uu a vv vytvořili si písaři literu w, kteráž od toho původu i dle dosavadní podoby své také dvojitým v nebo dvojitým u se nazývá. Gb. v S. N. Cf. Ht. Brs. 121., 224.