Wollen, něm
Wollen, něm. 1. Časem budoucím. Vyjdi; i odpověděl: Nikoli, ale tuto umru. Br. — 2. Tvarem pokračovacím a opakovacím. Zdvi- hal jsem jej, ale nemohl jsem s něj býti. A když nepovolovali, odstoupil od nich. — 3. Mögen... wollen, způsobem rozkazovacím. Chtěj já neb nechtěj, musím činiti tvou vůli. Háj. Chtěj ty neb nechtěj, bude o pokoj rokováno. Troj. Přihoď se mu co přihoď, ani samého sebe za bídného nepoloží, ani... V. — 4. Ať s indik. Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvé. Br. — 5. Rád. Jakž- koli by rádi, so sehr sie auch wollten. Mk.