Y
Y lišilo se od i ještě v 16 stol. Vz Krok (nový) III. 412. Posud se rozeznává od i v severových. Čech., v již. Čech. (Krok IV. 58.), na Mor. hl. na Valaš. a na mor. Slov., kde y velmi zhruba zní. Vz o tom více v Mtc. 1878. 2., Brt. D. 98. a Km. 1885. 168., 196. a 198., kde na str. 196. Tkač odporuje mínění, že se vyslovuje y jako něm. ü. V Km. 1889. 310. čteme: Y nevy- slovujeme tak, jako Němci své ü, jeť naše y hrdelnice. — Cf. Mkl. aL. 149., Y, Gb. Hist. samohl. 5 (dole), Gb. Hl. 21 , List. fil. 1878. 183. Na Chodsku zní v l-ovém partc., více jako u než y : bul, buli. Cf. List. fil. 1891. 32., 34. V Boboluskách na Mor. je y za i ve tvarech my (= mně), myvy (milý). Brt. D. 135. — Y se vsouvá. Vz Brt. D. 62., 104. Místo y je na Dol. e ve sklonbě slov zakončených hláskou s n. z: čase, kose, koze atd. Vz List. fil. 1891. 427 — Rozdíl mezi i a y v Pass. musejním. Vz List. fil. 1892. 64. nn. — Rozepře mezi i a y. Vz Mus. 1842. 252. n. — Y se dlouží na Zlínsku v praes. sloves 1. tř.: krýju, mýju. Brt. — Kdy se píše y, ý, po obo jetných souhl. ? Cf. Kvř. Ml. 7. — Pluralia v y ukončená jsou masc. a fem. Poznáme je z genitivu: schody — schodů, rty — rtů, hodiny — hodin, mydliny — mydlin, necky — necek. — Ý v chodštině. Cf. List. fil. 1891. 43. Místo ý je na Dol. é a) ve kmenech: pécha, sér, térať; b) v koncov- kách adjektiv určitého zakončení s tvrdým východem v nom. a instr. m. a v instr. n. v sg., v gt., dat., lok. a instr. pl.: dobré člověk, dobréch lidí atd.; c) ve předponě vé-: véklad, vémluva atd. Vz List. fil. 1891. 426.