Y
Y jakožto spojka. Cf. Gb. H. ml. I. 215. Ý. Cf. i předcházející y. r— Ý vzniká. Vz Gb. II. ml. I. 279. nn. — Ý se psalo: yy, ij, i, cf. Gb. H. ml. I. 279.; e: nazevati, Otc. 241. a; ye, ie: bielce, byelee = býlí. Cf. Gb. H. ml. I. 235. — Ý se mění a) v é. TJ Kro- měříže. Tam se také krátívá v y. Vz Brt. D. II. 13. U Morkovic: býk — bék, strýc = stréc, Ib. 63. U Olom. a Prostěj.: bék, a toto é se krátí jako i u Kojetína a místy u Přer. v e (velmi zúžené): bek, pasteř. Ib. 44., 67. U Bystřice a Šternb.: bék. Ib. 71. U Letovic: stréc. Brt, ib. 104. U Litovle, Konice a, Je- víčka, Ib. 110. U Slavkova, v Litensku a Žďár. Ib. 146. U Letonic: bék. Ib. 156. U Brna: bék. Ib. 162. U Tišn.: mlén, stréc. Ib. 182. U Krami.: mlén, ale: dým. Ib. 204. U Kunšt: meto. Ib. 230. — b) v y. TJ Přer. se ý nemění v é, ale krátí se. Brt. D. II. 36. — c) v ej. U Dačic a Telče: bejk. Brt. D. II. 277. U Tře- bíče: bejk. Ib. 224. Na Žďársku: bejvat, vej- skat, mejdlo, tejch. Ib. 246. — d) U Jemnice mění se v ýj (temné y) a přechází místy v ej: str?jc, b?jk. Ib. 267. — e) v aj -ej: pýcha — pajcha — pejcha; ý se drží posud, aj a ej jen v nářečích. Vz Gb. H. ml. I. 281. Cf. List. lil. 1893. 954., aj, ej. Na Hané přešlo ý v: é, y, i, i. e hlavně po: c, č, s, š, z, ž, ř, 1. Vz Mtc. 1896. 5. — Ý m. y: Cýpr, býlina, du- rýnský, Štýrsko v Háj. Herb, a V. Hist. Kal. Vz Listy fil. 1894. 301.