2. Z- předpona
2. Z- předpona: zbytek, zšíří, zdélí, zvýší. D. Vz Vz. — Při slovesech zna- mená jako vy- původně směr děje z něčeho ven, stranou, odněkud pryč, vzhůru; mění však v největší části složených původní vý- znam svůj vyznamenávajíc pouhé děje něja- kého v celé jeho síle v skutečnosti se objevení neb síly této na předmětu nějakém osvědčení, směr přes celek jednoho neb souborný celek více předmětův. — I. Směr z něčeho ven, stranou, pryč, vzhůru. 1. Směr stranou, pryč jeví se v: zbočiti (vybočiti), zběhnouti, zjíti (sjíti), zpuditi (se hnati) a p — 2. Ponětí vyproštění, oddělení, osvobození, vzdání se zavírají: zbaviti, zbýti, zprostiti a p. — 3. Také směr shora dolů' jest směrem odně- kud pryč: zbůsti, zstičiti, ztáhnouti, zpochý- liti, zbořiti, zřítiti, zkoliti a p. — 4. Směr vzhůru vyjádřen ve složených: zdvihnouti, zkynouti, zkvésti, zbobněti, zkopčiti, zchytiti se a p. — II. Z vyjadřuje, že děj prostým časoslovem označený v úplné síle své ve sku- tečnost vstoupil aneb tu sílu svou na před- mětu nějakém v úplnosti její osvědčil. 1. Po- čátek čili vznik děje, pouhé vstoupení jeho: zkulhati, zvanouti, zplápolati, zkřiknouti, zvolati, zplésati a p. — 2. Směr děje se přes celek vůbec. Ten jeví se zvl. ve složení před- ložky s časoslovy: a) tření, dření, tlačení, tlučení, sekání a p.: zhmožditi, zdrápati, zdrobiti, zkousati, ztlouci a p. — b) Hyz- dění a kažení: zohaviti, zhanobiti, zprzniti, zcuchati, zmotati a p. — c) Týrání, moření: zmučiti, ztýrati, zbíti, ztruditi, zčesati a p. — d) Vypotřebování: zkrmiti, zkovati, zpéci, zvíti a p. — e) Zničení: zhasiti, zmařiti, zničiti, zrušiti, zhynouti a p. — f) S časo- slovy od subst. odvozenými může z spolu přeměnění předmětu v něco vytýkati: z člo- věčiti, zruditi, zmnišiti, zpopeliti, ztěliti a p. — 3. Ponětí pouhé děje úplnosti beze všeho vedlejšího významu zřejmě jest v časosl. : zbroditi, zkoupati, zdařiti se, zkonati; (co do času): zčekati, zdržeti, zůstati, ztrvati a p. — 4. Směr děje přes souborný celek několika předmětů: zjisti, zezobati, zlouskati, zchroustati, zjezditi, zlétati, zjímati, zkou- piti a p. Tn. 128.— 136. Vz tam více časo- slov a příklady. Cf. uvedená časoslova ve slovníku, Pk. v olomouckém progr. z r. 1875. str. 18.—19., Mkl. S. 212. a hlavně Zk. Skl. 83. —86. — Mnohé složeniny v Ž. wit. mají z- místo a vedlé vz-; úkolem slo- žení toho bývá z imperfektiva učiniti per- fektivum, vz vz-; také se tam zastupují a střídají složeniny se z- a s s-: zhladiti a shladiti. Gb. v Ž. wit. 269. — Slovesa a) přechodná vůbec a b) nepřechodná pohybo- vání s předložkou z složená řídí akkusa- tiv. Zk. Vz Pře-. Tedy: zjednati, ztratiti, zbouřiti atd. co, a ne: čeho. Brt. ad b) Zjez- dívá moře i země; Všecko všudy zlétal. Jel. Zlezli v noci město. V. 3. Z, ze, strč. iz (vz Vz, Iz, Gb. Hl. 87.) předložka pojící se s genitivem; podobá se smyslem předložce od a znamená opak předložek ve, do. Předložka z určuje 1. místo, z jehož nitra ven pohyb se děje (tkvění v místě tom označuje předložka v), 2. místo, od něhož pryč pohyb se děje (tkvění na místě tom označuje předložka na). S výz- namem místním stýká se těsně význam ča- sový předložky z (z jitra = od jitra pryč), pak význam původový, odkud co pochodí, z čeho co zhotoveno jest, k čemu co jako časť k celku náleží; příčinný, odkud různé pocity a děje jako z pramene plynou a ko- nečně i nejabstraktnější význam způsobový. -- Pozn. Předložka z pozbyvši samohlásku i stala se zněním a často i písmem totožnou s předložkou s, pokud se jí užívá s geni- tivem. Někteří píši z předu, z strany, jiní s předu, s strany; píšeme z jitra, ale s ve- čerem i s večera, s půlnoci a p. Užíváme tedy předložky z I. o místním východisku vniterném, odkud ven pohyb se děje při slovesech jíti, vyjíti, vyrojiti se, vyšinouti se, vyklopiti se, vytisknouti, vyhnati, vy- hoditi, vynésti, vypuditi a p., aus, heraus, ex, t?f. Vyrazichu iz Tatar přemnožstvie. Anth. Jir. I. 25. Václav z Prahy vytěže. Dal. 28. 17. Když jde nouze do domu, jde láska z domu. Mudr. 242. Všechny lodi vytáhli kotve z moře. Pref. 502. Ze skály vyprýštila voda. Kn. poh. II. 66. Vyletěla křepelenka z prosa. Sš. P. 637. Kateřina z chrámu jíti chtieše. Kat. 1255. Vltava z břehů svých vycházela. Háj. Vyjdiž ze svatyně. Br. Já na tu nohu ešte vždy ne- môžem z domu. Dbš. Sl. pov. VII. 17. Jdu včil z domy (z domu). Na mor. Val. Vck. Leje se ako z cievek, prší ako zo syta. Zátur. Sype řeči ako z rukáva (mluví mnoho). Na Slov. Zátur. Ještěr z jezera se vyklopil. Leg. Dral mi peníze z hrsti. Svěd. Vz strany příkladů: Vyletěti, vylámati, vyraziti, pad- nouti, vzníti, pláti, vysaditi, sypati, vstáti, probrati, vystoupiti odkud (z čeho). — Pozn. Přívlastkem užívá se tohoto poměru na označenou místa, odkud kdo, co rodem, bytem, původem jest. Daniel vězal u krále z Babylona. Kat. 2684. Tu je čert z pekla. Kn. poh. 697. Tomu bych dala jehlicu z vlasů. Rkk. Hrabě Mitrovský z Nemyšle, hrabě Clam z Martinic, šlechtic Kopal atd. Vz Jméno. (Slov. I. 644. b.), Ht, Brs. 142., 143., 150.— II. O místním východisku zevném, odkud pryč pohyb se děje, von etwas weg o. her. Tak mě hrachu z toho miesta. Dal. 10. 79. Nemůžeme z místa. Kom. L. 30. Z té plavby sešlo. Har. II. 144. Malý strach šel z nich na Pražany. Let. 346. Dobře jest z miery své nevycházeti. Št. N. 150. Půjdu z tu odtud pryč. Kn. poh. 373. Já přicházím z modlitby. Kam. Ps. 525. Až já z trávy půjdu, maličko ponesu. Sš. P. 525. Panenky z trávy jdou. Er. On mi řekne : Jdi mi z očí. Us. Džl. Všecky panenky z trávy dó, moje milá nejde. Brt. P. 114. Boj začnú: z tej padajú, padajú ze stránky i tejto. Hol. 14 Kameň sa machom neobalí, keď sa často z mesta valí. Zátur. Vz: Převézti, vstáti, vrci, uděliti, vstoupiti, navrátiti se, jíti, při- jíti odkud (z čeho). — III. O čase na ozna- čenou doby, od které děj počátek béře. Z jutra chtě stádo vyhnati. Dal. 36. !1. Z večera kvas, ráno rada. Mudr. 427. Však jsem to z mladosti slýchal. Anth. I. 32. Byl z rnladu velmi světský. St. N. 333. Z prvu, z novu. Us. Tak zdávna bylo přijímáno. Kom. Hned z rána pracuje. V. Mesiáš z dávna zaslíbený. BR. II. 209. b. - IV O stavu, z něhož kdo (co) buď sám o sobě aneb pomocí jiného vystupuje, ve spojení se slovesy: oloupiti, očistiti, vybaviti a p. Obloupil jablko z kůry. Kn. poh. II. 182. Báli se, aby jich někdo z peněz neobral. Ib. 379. Vyprášil šat z pra- chu. Us. Zlato z písku vodou vyprali. Haj. 5. Ze všeho roucha obnaženi sú. Let. 41. Vz Pléti, odrati, svléci, vyzouti, oholiti, vy- vésti, vyprostiti, propustiti, vypraviti, vy- koupiti, vyhojiti, vymodliti, vyznati, zpoví- dati, vyprati, vyšetřiti z čeho. — V. O látce, z níž co zhotoveno jest. Po vodě kytica plyje z viol a róží. Rkk. Vzal píšťalu z rákosí. Kn. poh. 312. Bůh člověka z hlí- ny stvořil. Kat. 1875. Z vody víno učinil. Smil. Ozdoba z ryzího zlata. Br. Z mnoha kusů udělá jeden. Byl. Ty nemáš stola z li- pového dreva. Slov. Ta modla ze zlata Byla. Háj. Z mouky chléb činiti. Št. — VI. O pů- vodu, z něhož co jako z pramene vychází, v němž co počátek má, ve spojení se slovesy býti, pojíti, naroditi se. Z pohrůžek hlou- pému strach. Mudr. 118. Já jsem synek z do- brého chování. Sš. P. 331. Každý hřiech pochodí z některých úhlavních hřiechov. Št. N. 142. Co se z kočky zrodí, myši lapá. Har. II. 245. Láska z Boha jest. Br. Z nesmr- telnosti věčnosť plyne. Kom. Z čehož byl veliký nedostatek v chlebích. V. Oldřich z Boženy syna měl. Dal. 41. 33. Je z Plzně. Us. Z celého pôdoja (člověk). Na Slov. Zá- tur. Z těla a z krve pošlé. BR. II. 611. b. Vz Pocházeti, naroditi se z čeho. — VII. O počtu a celku, z něhož se co jako část vytýká. Jeden z zástupu přistoupiv vece. Anth. Jir. I. 164. Z těch jeden člověk bieše mladý. Anth. I. 94. Sami my ze všech ná- roduov budem cizím jazykem mluviti? Vš. XX. Někteří z mimojdoucích zaslechli. Kom. L. 16. Vy nejste z ovcí mých Br. Z mrtvých jej vzkřísil. Br. Jistě z nich jsi. Br. Z těch ze všech jeden nebyl by nebyl stár let 50. Alx. Nejsi-li i ty z učedlníků člověka toho? Br. Jsi-li náš či z nepřátel našich? Br. Chybí mu z kopy groš (když kdo postonává a mnoho mu není). Us. Šd. Z ostatního mlátí (už brzo dohospodaří, dodělá). Us. Zátur. Vol ze dvého jedno sobě. Kat. 3201. Z těch mají tři přiséci. Půh. I. 260. — Pozn. 1. Za obyčejný nyní germanismus vyvoliti atd. ze svého středu říká se správně: ze sebe. Dva z sebe na radu vyslali. Vš. 11. Zbojníci se radili, koho by měli ze sebe voliti za vůdce. Kn. poh. 401. — Pozn. 2. Js-li celek před- ložkou z určený přísudkem, pomíjí se čí- slovka jeden: Byli proti Němu pravíce, že jest z roty Pikhartské. Let. 446. Potvrdil, že z rebellantů byl. Prot. 235. — Pozn. 3. I podmětem užívá se tytýž ellipticky tako- véto vazby. Pravili, že by z rytířstva ty věci nésti měli (rytíři). Let. 452. Cf. Napřed jeli stavu rytířského. Vrat. 10. — VIII. O změně ve spojení se slovesy býti a učiniti. Z malé jiskry velký oheň bývá. Arch. I. 75. Z jasna bývá mračno. Ib. I. 118. Po chvíli byl z strachu smích. Kom. L. 77. Z žaludu ne- bude než dub. Mudr. 404. — IX. O pří- čině. 1. O příčině věcné ve spojení se slo- vesy láti, reptati, smáti se, žertovati, napo- mínati, viniti, naříkati, pohnati, žalovati, souditi, odpovídati, trestati, kárati, kázati, prositi, chváliti, děkovati, záviděti. Vz tato slovesa. Z toho králevá jim nela. Kat. 237. Su tu lidé nic dobrého, vysmějú se z chu- dobného. Sš. P. 258. Všeci se z Jana smáli. Kn. poh. 176. Z toho, z čeho jej viní, práv jim bude. Žer. Záp. II. 28. Z hlavy bratra svého někoho pohnati. Výb. I 609. Jim z toho poděkova. Kat. 68. Každého mám z přikázanie milovati, poněvadž každý jest mój bližní. Hus I. 64. Knihy ze zlého treskcí a kárají. Št. N. 108. 36., 3. 21. Z toho zá- viděti, že Buoh pokorným svú milosť dává. Št. N. 152. 24. Kdož by z jiného žaloval a jiné vedl a ukazoval, nežli by pohnal, ten půhon bude jemu zdvižen. Zř. F. I. C XXXIX. Žalovati z úroků. Vš. Z takové vrchnosti Boha chválí. Kom. — Pozn. Touž vazbu mají substantiva i adjektiva souznačná. Chvála Bohu z takového času. Us. Šd Ne- čiň ze mne viece smiechu. Pass. 221. Po- směch sobě netrop z chudiny. Mudr. 113. Z takového vítězství vzdal Iason díky bohům. Troj. 57. Nebyl jemu vděčen z toho. Výb. I. 858. Vz Kratochvíl, Smích, Hříčka, Chvála, Vina, Počet, Slovutný, Práv. — 2. O pů- vodu pocitů a vášní ve spojení se slovesy: hněvati se, žehrati, horliti, rmoutiti se, že- leti, káti se, radovati se, plesati, těšiti se. Maxencius hněval se z toho silně. Kat. 2237. Jeremiáš prorok žehral z toho. St. N. 300 Mútím se z toho. Troj. 306. Z dobrých skutků netřeba se káti. Mudr. 28. Veselí se ze zlého činění; I těšili se z něho muži. Br. Vz Rozhněvati, Žehrati, Bouřiti, Horliti, 290* Želeti, Káti, Radovati se, Plesati. — Pozn. Touž vazbu mají souznačná substantiva i adjektiva. Bude mně hněv z toho. Výb. I. 214. Velikou radosť z té práce měla. Kn. poh. II. 20. Bude z toho mieti libosť. Št. N. 333. Pokání činil z bludů svých. Bart. 239. Král radosten byl z toho. Let. 112. Král byl z toho velmi teskliv. Let. 310. Vz Li- bosť. Hrdý, Pyšný. — 3. O původu stavu passivného. Báli se, by z té mdloby nikdo neumřel. Výb. I. 274. Že mdloby veliké pa- dal. Har. 1. 145. I usnu z těžkého truda. Kat. 705. Veliká potopa stala se z Náhlého deště. Let. 81. Z toho horka lesové se za- palovali. Let. 208. Z kratochvíle se projížděl. Smil. — 4 O původu děje aktivného (o po- hnútce). Vlk loupí z přirození a člověk ze závisti. Mudr. 109. Chudí z nouze hřeší. Mudr. 175. Kovář to neudělal z urvalosti. Poh. II. 55. Bratři jí věno z milosti dali. Tov. 83. Z úmyslu zlé činiti. Arch. I. 77. Z dobré vůle k něčemu raditi. Št. N. 302. Z jediného slova žena muže zabijéše. Dal. 11. 28. Z úplatku mu pacholčili. Skl. II. 78. Moudra i v tom se hlava pozná, že co musí, z dobré vůle koná. Č. M. 282. — 5. 0 pů- vodu poznatku ve spojení se slovesy: viděti, poznati, vyrozuměti, souditi, znáti, dovtípiti se a p. Z palce obra poznáme. C. M. 206. Suď z podstaty a ne z pohledu. Č. M. 267. Otec měl z toho lepší rozum. Kn. poh. 337. Z toho jsem tomu porozuměl. Kom. — Vz hořejší slovesa. — I u souznačných adjektiv. To mi z písma známo. Alx. — X. 0 před- mětu, z něhož poměr náhrady původ béře, ve spojení se slovesy dávati a platiti. Z cha- trného pokoje pět zlatých za měsíc dávali. Žal. 54. Platy z těch kopanin dávati musejí. Žer. Záp. II. 152. Kolik platíte z toho krámu? Us. Z toho krámu jsem mu platil. Svěd. Vz Dáti, Platiti. — XI. O přiměřenosti a způsobu. Žádám i přikazuji z úřadu svého. Tov. 3. Z úřadu svého mu zapovídám. Háj. 363. Z ciesařova rozkázanie jedu tam. Kat. 214. Sem přivezen z poručení mého. Žer. II. 93. Kdož co podává, má to dskami ze jména podávati. Dsky 1. 209. Z Roboty to dělati musejí. Har. I. 76. K poslušenství každý zavázán z dluhu. Št. N. 303. Z vůle kněžny povolán jest k důstojenství. Háj. Jim násilí dálo se z vyšší moci. Háj. Tento majestát vložen jest byl ve dsky z roz- kázání knížete. Zř. F. I. A. X. 7. Třieská jakžto z hromu. Anth. Jir. I. 150. Kdo nám potřeben, toho z paměti známe. Č. M. 58. Bylo velmi veliké horko z míry. Pref. 353. Křivdy sobě učiněné kajícím z srdce od- pouští. BR. II. 640. b. Jaromír vyhořal z ko- řen. Let. 142. Kolář pískal hned z čerstva, hned z dlouha. Kn. poh. 243. Z hluboka si vzdechl. Kom. L. 108. Oře z plýtka. Us. Z temna mluvil. Žer. L. I. 34. Z hruba teseš. Velmi zhusta mřeli lidé. Háj. Uzřev z da- leka. Br. Dostati mohla z snadna. Kat. 257. Z hněda zelený. Us. Pověděli všecko z prosta. Alx. Toť z rychla milosť božská na něj vzhledla. Št. — Pozn. 1. Poměr přiměře- nosti označujeme též předložkami dle, podlé a po; poměr náhrady předložkou za; způ- sob jednání lze vyjádřiti výrazy přísloveč- nými. — Pozn. 2- Předložka z se někdy zdvoj-
násobňuje. On je ze z Domažlic. Us. v jiho-
záp. Čech. Šb. — Z s jinými předložkami
se skládá: z nad hory. Vz Předložka. —