Zaběhnouti
Zaběhnouti, hnul a hl, utí; zabíhati, zabíhávati = během daleko vniknouti, ein-, vordringen, tief hineinlaufen; někam s očí ujíti, hinweglaufen, sich verlaufen; zatéci, hineinfliessen, hineinlaufen; naběhnouti, an- laufen. Jg. — abs. Zaběhni tam. Dítě ně- kam zaběhlo. Zrcadlo zaběhlo (naběhlo, po- něvadž se na ně dýchalo). Us. Psi zaběhli. Zvěř zaběhla. Šp. Dejte pozor, abyste ne- zaběhl (na billiáru). Dch. Nepořadkové a bludové zaběhli. Sš. I. 110.— kam. V kraj- nosť zabíhati. MP. 4. Tataři daleko v Polsku zaběhli. L. Z. za zeď, Us., do světa. Sych. Psi zaběhli do lesa. Zaběhla mu voda do střevíců. Bern. Z. do vystředností. Us. Ně- komu do tenat z. Dch. Krávy z-hly do zelí; On mluvě do polštiny zabíhá. Us. Tč. Z. na lučinu. Šml. Myšlénky jeho tam zabíhají. Šml. I. 43. Tataři také do Rakous zabíhali. Voje Otakarovy zabíhaly až k řece Hronu. Ddk. V. 236., VI. 60. Zabehúval on k jednej i druhej, ale sa lebo on dievčatom nepozdal lebo oni jemu; Mati, zabehni že ty do tej komory, veď vieš po čo. Dbš. Sl. pov. I. 250., VIII. 3. Celé mestečko zná o tom, že často k vám zabehuje (chodívá). Na Slov. Zátur. Priat. IV. 108. Hádky zabíhaly ne- ustále do oborů cizích. Pal. Děj. III. 90. V jiné a v jiné domněnky zabíhali. Sš. Mt. 204. Z. v lesy. Er. P. 10. Strelu doňho vy- pustí, však ne do úst, kam chcel, než len do rukáva zabehla. Hol. 301. Zabíhati do podrobností. Stč. Zmp. 697., 777. — (co) komu. Z. někomu cestu. Ros. Nekuckej hned při stole, když ti co zaběhne (do krku). Na Ostrav. Tč. Bojíme se, aby nám to po- tom nezaběhlo (neprovdaná děvucha aby se nedopustila). Slez. Šd. — kde. Nechci v tom sporu dále z. Č. Nezabíhá-li v tom nějaká šalba a lesť. Sš. L. 15. Některé zvláštnosti však tu zabíhají. Sš. Sk. 253. Psi v lese zaběhli. Škd. exc. Při některých snahách našich vady veliké zabíhají. Sš. L. 168. — kam proč: pro máslo. Us. — odkud. Ot lánie tvého zabiehnu. Ž. wit. 103. 7., 113. 3 Zaběhú ot krále svého. Hr. rk. 161. Z ta- diaľ na Vršatca skalné zabehneme temä, tam zobrazím, co sme boli, snad aj čo bu- deme. Ppk. I. 187. Tu Dvorský zaběhna s jinej strany udeřil Řehně po druhé rati- skem. NB. Tč. 108. — jak. Zabehne chytro, ako jasietka. Zátur — komu čím. Zaběhly mu slzami oči. Bern., Brt. S. 50. — si. Posel si mnoho zaběhl. D., Šm. — někoho = 1. někomu cestu zaskočiti, D.; 2. zmásti před- sevzetí, Ros.; 3. během poraziti (dítě). D. — že. Tak daleko zabíhali, že se až vadívali (allzuweit gehen, sich weit versteigen). Us. Dch.