Zaběleti
Zaběleti, el, ení; zabělívati, weiss wer- den.— čím. Pole kostmi člověčími zabělelo. Vinař. — se. Len čo sa ráno dník zabelel, už naši povestní pustili sa na cestu. Dbš. Sl. pov. I. 22. — se komu. Syn môj, radosť moja! Vidíš, že sa mi hlava zabelala ako tá jedla, keď ju biely snieh pokryje. Dbš. Sl. pov. VII. 55. Brachu, tam sa mi čos' zabelelo. Sldk. 30. — se kde. Zabělel se blankyt na východě. Kká. K sl. j. 109.