Zabití
Zabití, n., die Tödtung, Ermordung, Schlachtung, der Todtschlag, das Erlegen, Erschlagen. Z. člověka (vz Žer. Zps. I. 232., 249.); zvířete k oběti. V. Z. bezúmyslné (ho- micidium causale), proviněné (h. culposum), úskočné (h. dolosum), z donucení (h. neces- sarium),úmyslné (h. voluntarium, vražda). Rk. Není ani k z. ani k odstavu = k ničemu se nehodí (původně o teleti řečeno). U N. Bydž. Kšť. Co zabití a vražda (v strčes. právě)? jak se trestalo? jak ti, kteří neopatrností n. nedbalostí jiným na zdraví uškodili ? Vz Rb. str. 243.-245., 274. a Vražda. Skopec, dobytek, vůl na zabití (na porážku). Šp. Někteří rodičové pro malou věc dítky své na z. bijú. Mor. Tč. S cepy vyběhl a jimi byl na zabití. 1675. Stojí Had ním jako na z. (jakoby ho chtěl zabiti). Us. u Kr. Hrad. Kšť. Z. člověka móž býti zle i dobře. Hus II. 439.