Zablesknouti
Zablesknouti, zablýsknouti, sknul a skl, utí; zablyštěti, ěl, ění; zablýskati, zablesko- vati, zablyskovati =počíti blýskati, zu schim- mern, zu blitzen anfangen; bleskem zaraziti, auf einen den Schimmer werfen, ihn an- blitzen; se, zu blitzen, zu schimmern an- fangen. Jg. — abs. Zablesklo, hřmíti bude. Iba vtedy dač videl pred sebou, ked hromy zablyskly. Dbš. Sl. pov. V. 14. Ti, čo za- blysnú ako úkazy a hneď jich osud z ko- laj' vyrazí, to sú iba svetlonoši; Keď svi- talo na doline, keď zablysly zore, začala si kukulienka kuknkať po hore. Čjk. 39., 46. —kde. Zableskla zbraň v jeho ruce. Jg. Zableskla se mu v hrsti bambitka. Sa. Za- blýsklo se na horách. Us. Tč. Cosi se mně na zemi, tam v prachu zablýsklo. Us. Tč. Nad ním zableskl se meč. Čch. Mch. 64. Až sa raz Neďaleko pred ním jedno sve- tielko zablysne. Cože? dám mu pekné slovo a tvrdý toliar, ten sa mu tiež pekne v očiach zablyští. Dbš. Sl. pov. I. 448., VIII. 39. Oříšek rozloupla a něco se v něm zablýsklo. Němc. I. 69. Tma stala se jako v rohu, len kedy tedy zablysklo na sklepení nebeskom. Lipa 330. Až se mu v oku zablesklo. Kyt. 1876. 15. Mrákava zablyskla, skřížily sa strely, ach, Bože mój! nad milými vody se zavrely. Sl. ps., Hdk. 461. Snilo sa mi, snilo, že sa v poli blýska a to sa mej milej za- blyšťaly očka. Sl. spv. I. 32. — se. Za- blysne sa, blesk ožidri zaraz vidiek tmavý. Ppk. I. 222. Zableskla se dýka. Čch. Bs. 96. Prizrime Ha tje kúti, kďe ešte umeňja a veda sa nězablysly. Phld. I. 1. 5. Zablesklo se. Br. — čím, koho se čím (kde). Z. kordem, zrcadlem. Ros. Když na věži kordem za- blýská. Ros. On by vás tema bleskama za- blesknul (očima by vás zničil). Mor. Šd. Z. očima. ZN. Když mu kordem okolo hlavy zablýskal.— (čím) na koho: očima. Plk., Rd. zv. Čeří na mnä zubiska (potvora) a očima zablýska. Chlpk. Sp. 125. Na tatíčka zablyskoval (škaredě pohlížel). Slez. Šd. — koho. Zableskne ho světlo, Br., slunce, Kom., záře. Ros. — jak. Aniž pak (svíce ta) svojím vlastním světlem zableskla. Sš. J. 18. V tom sa plameň vyrazí a bledou zableskoce žárou. Hol. 196., 258. — od- kud (kam). A z oka mu božia zablysla sä strela. Chlpk. Sp. 7. Blesk z jedné kra- jiny do druhé zableskuje se. BR. II. 266. b. Ide, ide, až príde k jednej diere, kde sa mu z nej dve vľčie oči zablysnú. Dbš. Sl. pov. I. 478. Zablýskali do slámy a ta se ihned vzňala (= utrousili uhlíček z hořící louče). U Rychn. Ntk. — se komu. Zla- tom mu je všetko to, čo sa mu zablýska. Btt. Sp. 141. Počkajte sestry, vyndem ja tu dakde na strom, azdaj sa mi zablyskne dakde dáko svetielce. Dbš. Sl. pov. I. 337. Už bolo hodne tma, keď sa dostali do jed- nej hory a tu na šťastie zablyštalo sa jim svetlo. Dbš. Sl. pov. I. 563. - kdy. Za- blýskly se slzy v záři jasných očí. Kká. Td. 288. Po některém okamžiku zablesklo na dvoře i v síni světlo. Osv. I. 277. — se kudy. Skulinami se světlo zablesklo. Kom. Potok tu i tam zablesknul se skrze stromoví. Osv. I. 380. — se za kým. Zrak Turčínův zablyskotal se za ní. Kka. K sl. j. 194.