Zaboleti
Zaboleti, el, ení, zabolívati, anfangen wehe zu thun. — abs. Pravda nezabolí. Čch. L. k. 20. Tancovaly od poledne do večera a Bětušce nohy neustaly, aniž zabolely. Er. Sl. čít. 30. — koho. Poľovníka, keď ten rozkaz počul, zabolela hlava; ale cože? zpro- tiviť sa nesmel. Dbš. Sl.pov. I. 273. Z-la mne hlava. Ros., Sych. Že mě tak uvítal, velice mně to zabolelo. Us. Šd. Co to máš, děvečko, co to máš za líce? dyž na tě po- hlednu, zabolí mě srdce. Sš. P. 217. To ho zaboľalo srdce velmi. Mt. S. I. 63. A keď hulia kozačina po tom šírom poli, oj či teba, Ivasenko, srdce nezabolí. Btt. Sp. 181. Keď na teba pozrem, srdce ma zabolí. Čjk. 50. Král šel s hradu do Prahy a hned jeho hlava zabolela. Pal. Děj. IV. 1. 365. Srdce ho zabolelo. Dch. — od čeho. Od dobrého slova jazyk nezabolí (rád popros, to ti ne uškodí). Pořek. Brt., Šd. Od toho horka mě hlava zabolela. Na Ostrav. Tč. — koho kde. Zabolelo mne tu v kadubku (v dutině prsní). Slez. Šd. Zabolela v srdci Hektora řeč. Lpř. Slov. I. 136. — nad čím. Srdce ho zaboľalo nad neborákom psíkom. Dbš. Sl. pov. I. 460.