Zabrousiti
Zabrousiti, brus, brousil, šen, ení; zabru- šovati = broušením zandati, zakryti, durchs Schleifen wegschaffen ; namíře jíti, geraden Wegs wohin gehen; se = zajíti někam s přímé cesty, vom Wege abweichen und auf einen anderen Ort gehen. — co (brou- šením zandati). Ros. Z. šídlo, nůž. Us. Tč. — kam: do mlýna, k milé. Mezi ně žádný 'šlechtic český posud ještě se nezabrousil. Ht. Brs. 15. (Šd). — kam (jak, proč). Zabrousili hovorem do vzdálených končin země. Šml. Z-sil jsem do hostince na sní- daní. Ksm. Ten za medvědem k nám již nezabrousí (= nmřel). Kká Td. 135. Aby mezi flančí a poklopem pára neucházela, zabrousí se obé na sebe. Šim. 79. — komu co. Dyž je pěkná rosa, pěkně mně jde kosa, dyž si ji zabrósám (zabrousím). Sš. P. 638. — Z. — zaviniti, verwirken. U Olom. Sd. — se. Kam pak jste se zabrousili, že tak dlouho nejdete?