Zábřeh
Zábřeh, u, m., zábřeži, n., zábrežek, žku, m. = místo za břehem, daš Uferland, der Kai. Us. Z místa na místo sa hádže jak ryba, keď prudké vyhodí ju na zábrehy vání; Pevný v tom tábor opustí a spěšnými letí na moravské zábrehy skokmi. Hol. 45., 137. — Z., u, m., město na Moravě v Olo- moucku, Hohenstadt. — Z., něm. Zabřech, ves u Mor. Ostravy. — Zábřežan, a, m., der Bewohner von Hohenstadt. — Zábřežský, zábřeský. — Vz více v S. N., Sdl. I. 124., Žer. Zps. I. 126., 204., 254., 259.