Zadouti
Zadouti, duji, duj, duje (íc), ul, utí; za- douvati — začíti douti, anfangen zu blasen o. wehen, ein wenig blasen, wehen. — abs. Vítr zadul a oheň se zvýšil. Us. — co kam. Ponocný dvanáct zadul do své hlásnice. Div. z ochot. Ach, to vaše preútle svedomie! Je to pravá na týke zástava: vlaje vždy ta, kam zaduje vetor. (Na Slov.). Zbr. Lžd. 210. — odkud. Libý větřík od východu zadul. — kdy. O polnoci zaduje povichřica. Dbš. Sl. pov. I. 516. — si nač. Zadul si na píšťalku. Us. Dbv.