Zadřímati
Zadřímati, mám a mu = počíti dřímati, anfangen zu schlummern, einschlummern. — abs. Sotva jsem zadřímal, již mne zase pro- budili. Moja milá zadrímala, ja so.n spal. Sl. ps. 264., Brt. P. 69. — kdy (kde). Po jídle si trocha zadriemal na rukách svojej ženičky. Dbš. Sl. pov. I. 131. Ale dlho za- spať nemohla; iba nad samým ránom trochu zadriemala. Dbš Sl. pov. II. 28. — se komu. Zadřímalo se mně a měla sem sen. Kld. II. 139. — Z. = prodřímati, verschlummern. D.