Zaduněti
Zaduněti, ěl, ění, erdröhnen, dumpf er- tönen. — abs. Štít zaduněl, rána hromu zaduněla, hrom z-něl. Vrch. V tom zápoľa veľkým praskotom sa zatvorila, že tak za- dunelo, ako čo by sto hromov hrmelo. Dbš. Sl. pov. I. 249. — jak. Z. z hloubi. Kká. K sl. j. 102. Rána temně, země dutě z-la. Vrch. (Pdl.). — kde. Zadunělo poľe pod kopyty koňom. Chlpk. Sp. 56. Tej sa na- pred zmocníme pevnosti, potom celá z-ní chorvatská zem pod našich koní kopytami. Zbr. Hry 39. — kdy. O polnoci zadunie zem. Dbš. Sl. pov. I. 517.